Cheb, Sokolov i Ostrov se mohou pyšnit průmyslovými zónami. Karlovy Vary asi usnuly v šípkovém trní

V sousedství některých větších měst v Karlovarském kraji se už řadu let rozrůstají průmyslové zóny. Ta města se jimi samozřejmě zcela právem prezentují. A mají k tomu docela pádný a jasný důvod. Právě takové rozvojové podnikatelské lokality s sebou totiž přinášejí konkrétní možnost získat práci. A to jistě zajímá jak místní, tak lidi ze širší spádové oblasti a odjinud.

Průmyslový park Cheb patří mezi ty rozsáhlejší. Jen ve zde právě připravovaném distribučním centru prestižní nadnárodní společnosti může práci už od letošního roku získat postupně až několik set lidí. Firemní investory přitahuje také populární Sokolovsko. Na výrobních linkách společné firmy českého a čínského partnera se bude po předcházející více než miliardové investici hned s rozjezdem výroby moci uplatnit skoro stovka zaměstnanců, a to i s nižší kvalifikací. Rozběhne-li se následně byznys podle předpokladů, přibude na dalších linkách dalších sto pracovních příležitostí. Zmiňujeme přitom jen dva příklady z bohaté plejády dalších. S nadějí je očekáván také rozvoj podnikatelských aktivit v zóně u Nového Sedla.

Podobným, sympaticky se rozvíjejícím územím disponuje i město Ostrov. Jeho průmyslová zóna se může pochlubit plochou více než 30 hektarů. A záměr finálně ji zaplnit patří mezi klíčové priority současného vedení Ostrova. Jak sdělil jeho starosta Pavel Čekan, je potěšitelné, že se právě ta jejich hned zkraje zařadila k mimořádně atraktivním a že začíná být už fakticky kompletně obsazena. Investorům je totiž prodáno 99 % její rozlohy.

Na 12 ha jsou zde už nějakou dobu v běžném provozu výrobní závody. Třeba firma zabývající se výrobou interiérových dveří, kde našlo uplatnění zhruba 80 zaměstnanců. Nebo firma s produkcí kabelů a konektorů. Brzy se nadto bude rozhodovat i o nejlukrativnějších 14 ha, na 10 ha z nich je už dokonce stavební povolení na výstavbu další továrny. V nových fabrikách a dalších provozech Průmyslové zóny Ostrov tak buď už mají, nebo během příštích pár let ještě mohou najít práci stovky zájemců, Ostrováků i jiných.

Podobné podnikatelské zóny jsou podle očekávání ternem i z dalšího, očividně přínosného hlediska. Jsou totiž hmatatelným impulsem k obratu v neblahém trendu vylidňování našeho kraje. Lidé chtějí slušné a důstojné živobytí, a tak prostě logicky preferují ta města a ty regiony, kde se mohou pracovně uplatnit, a stěhují se tam. A to s celými rodinami, hned nebo co možná nejdříve poté, co si svoji pozici v práci stabilizují.

Projektová příprava území a samotný rozjezd průmyslových zón jsou během na velmi dlouhou trať. Rozhodně nejde o briskní a banálně jednoduchý proces. Už třeba jenom síťové zainvestování vhodného pozemku patří mezi poměrně náročné akce. A je to vlastně i risk, protože se z veřejných prostředků, z daní, sází na budoucnost, v níž hned celá z daného místa zcela neovlivnitelných faktorů předchozí může celé předešlé úsilí zhatit. I proto řada podobných prvotních úvah i už částečně rozpracovaných záměrů nejen v našem blízkém okolí zůstala na papíře, vyšuměla, nebo se od nich po prvních slibných krocích nakonec ustoupilo.

Co je tedy lepší? Cílevědomý, racionální a činorodý tah na branku, jehož synergickým efektem je nabídnout dělníkům rozličných profesí, specialistům, inženýrům, absolventům škol, zkrátka všem v produktivním věku, možnost důstojně a smysluplně se uplatnit a současně sousedsky vstřícně zakotvit v místě alespoň na dlouhá léta, ne-li nastálo? Nebo šolíchání si vlastního ega strmými filipikami při nekončících kvazikonstruktivních verbálních eskapádách či formální předvolební floskule a umně nakašírované úsměvy a pózy na anonymních billboardech?

Jak a koho rodinu ze široké veřejnosti to při zvolení druhé varianty uživí? Co je užitečnější?

V Karlových Varech v daném čase k výše uvedeným zónám rovnocenně připravená a tedy zajímavá konkurenční průmyslová lokalita zatím nejspíš není. Kdyby totiž ano, nepochybně by o ní nejen mediální prostor, ale hlavně renomovaní odborníci i zasvěcení aktivisté už dalekosáhle a s optimismem informovali. Doufejme, snad, že nejde – ani byť jen – o předterminální, alias předdefinitivní stádium.

Kdyby to nebylo smutné, byl by důvod k radosti. Kdyby to nebylo smutné, dalo by se s úspornou nadsázkou shrnout dojmy třeba metaforicky. Chrní v trní.

autor: K.Holubec