Generální konzulát Ruské federace žádá, vraťte desku Turgeněva

Pamětní deska světoznámého básníka, spisovatele, dramatika a publicisty Ivana Sergejeviče Turgeněva by se měla vrátit zpět na své místo, na zeď bývalého muzea na Zámeckém vrchu.

Jako připomínka jeho karlovarského pobytu  zde deska nerušeně visela do roku 2008, kdy budovu politici města prodali do soukromých rukou a jeden z nich po prodeji budovy desku bez vědomí Ruského konzulátu odmontoval a uschoval.

Ruský konzulát o její navrácení na původní místo zažádal Mezinárodní svaz spisovatelů v Moskvě a znovu ji chtěl odhalit 4. května.

Turgeněvova deska z domu byla sejmuta si dobře pamatuje náměstek primátora Klsák (KOA), který ji demontoval v době, kdy se za jeho působení muzeum stěhovalo do nových prostor a prý uložil desku do muzejního depozitáře.

„Nešlo o žádnou schválnost, ale měli jsme obavu, aby bronzový artefakt někdo nezcizil, protože dům byl v té době opuštěný,“ hájí se v mediích náměstek Klsák.

náměstek Jiří Klsák ( hnutí KOA)
náměstek Jiří Klsák ( hnutí KOA)

Dnes bývalý reprezentativní městský dům  má soukromý vlastník a  není jasné zdali povolí umístění  Turgeněvovy  pamětní desky.

„Podle mých informací nyní Svaz spisovatelů v Moskvě svou žádost o rok odložil. My mu bronzovou desku bez problémů vydáme, ale patřičné svolení k tomu, aby byla umístěna zpět na původní místo, si musí vyřídit svaz sám,“ doplnil Klsák, který pamětní desku bez vědomí Generálního konzulátu Ruské federace v Karlových Varech před časem svévolně odmontoval.

 

Ivan Sergejevič Turgeněv

Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833-1834 v Moskvě, 1834-1837 v Petrohradě a v letech 1837-1841 v Berlíně, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v Heidelbergu. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, jenže tento obor byl v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; kniha povídek „Lovcovy zápisky“ založila jeho slávu. V Moskvě se seznámil s významnými slavjanofily (Chomjakov, Kirějevskij), ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický (Bělinskij, Gercen).

Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863-1870, kdy byl v Baden-Badenu, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla. Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například Gustave Flaubert, Prosper Mérimée, Gustav Freytag a Theodor Storm.

Turgeněv začínal jako jemný lyrický básník, tuto svoji ranou tvorbu však později zavrhl a začal psát prózu, silně ovlivněnou Lermontovem. „Lovcovy zápisky“ podávají velmi poetický pohled na prosté venkovské lidi i ruskou přírodu, zároveň však ostře kritizují nevolnictví, k jehož zrušení později významně přispěly. Turgeněv vynikal jemným, citlivým až melancholickým líčením svých témat a schopností stručně charakterizovat i velmi složité postavy.

zdroj: Wikipedia