V roce 1837 přijeli do Ameriky rodiče Jeanette M. Thurberové. Pocházeli z Dánska. Při volbě studia pro jejich dceru si dobře uvědomovali, že nejlepšího vzdělání se jí může dostat v Evropě. Proto byla mladičká Jeanette, narozená v roce 1850 vyslána na výchovu do „Starého světa“. Ve zdejším prostředí se do té míry obklopila hudbou, že se jí stala celoživotním láskou, ale zároveň, i posláním. Na samém začátku byla myšlenka. Myšlenka o tom, jak vybudovat v Americe „národní hudbu“, aby mladí talentovaní Američané nemuseli jezdit za hudebním vzděláním do Evropy. Touto posedlostí byla oddána neobyčejná žena (svým zaměřeným myšlením) Jeanette M. Thurberová. Díky finančním příjmům svého muže Francise učinila významný krok pro vznik „americké hudby“: dala v roce 1884 (ve Wikipedii v české verzi se uvádí již v roce 1880, podle Miroslava Ivanova v knize „Novosvětská“ to bylo až v roce 1885 viz str. 44) silný podnět k založení Národní konzervatoře v New Yourku (The National Conservatory of Music of America; dále jen N. C. M. A.). Této ženě bylo od samého začátku ohledně prosperity N. C. M. A. jasné, že do tohoto hudebního institutu musí postavit evropsky-světově proslulou, renomovanou osobnost.

Z dochovaných pramenů lze zcela jasně vystopovat, že první nabídku, ohledně dirigování vlastních děl v Americe učinil Dr. Antonínu Dvořákovi (1841-1901) skladatel Dudley Buck z Brooklinu, který již tehdy sondoval, zda-li by Dvořák byl schopen pozvání přijmout. Z jara v roce 1891 doručil poštovní úřad Antonínu Dvořákovi z Vídně od paní Jeanette M. Thurberové konkrétní dotaz, jestli by byl ochoten se postavit do vedení N. C. M. A. v New Yourku na pozici uměleckého ředitele. Skromný skladatel jednoznačně odpověděl záporně.

V Americe byla tehdy srovnatelná hudební situace jako například v Anglii. Existovaly zde obrovské finanční prostředky, avšak absence po renomovaných skladatelích byla ještě větší. O Dvořákovi se šířila „rychlostí světla“ vynikající pověst, že je jedním z největších hudebních velikánů své doby. A takových, kteří by odpovídali přísným mezinárodním kritériím bylo vskutku pramálo. Paní Thurberová si ve své mysli vysnila plán, že Dr. Antonína Dvořáka pro svou konzervatoř stůj, co stůj…ať to stojí cokoliv – získá.

Jeanette M. Thurberová navštívila v červnu 1891 Paříž. Ihned po příjezdu dne 6. června 1891 odesílá Antonínu Dvořákovi telegram, ve kterém jej podruhé žádá -naléhá, aby nastoupil na dva roky na výše již zmíněnou pozici v jejím hudebním ústavu v New Yorku. Dne 29. prosince 1891 obdržel Ant. Dvořák definitivní podobu smlouvy od paní Thurberové – prezidentky N. C. M. A. v New Yourku, ve které byly akceptovány všechny Dvořákovy připomínky a požadavky. Dr. Antonín Dvořák smlouvu stvrdil svým podpisem ke dni 23. ledna 1892. Kontrakt zněl denně vyučovat 3 hodiny kompozici (skladbu), orchestrální instrumentaci, hudební formy dále nastudovat za 8 měsíců 4 koncerty se žáky konzervatoře a 6 koncertů z Dvořákovy vlastní tvorby jako např.: Stabat mater, Svatební košile, Svatá Ludmila, Rekviem, Symfonie a Ouvertury atd., které budou provedeny v amerických městech. Smlouva byla uzavřena na tři roky. Roční plat byl ujednán na 15 000 dolarů (cca 30 000 – 35 000 zlatých) včetně čtyřměsíční letní dovolené. Pro porovnání bych chtěl připomenout, že jeho plat – plat violisty v orchestru Prozatímního českého divadla byl 18 zlatých měsíčně (118 zlatých za rok). A tak se započala psát jedna z nejvýznamnějších etap mistrova života, ve které byl položen dle představ paní Jeanette M. Thurberové (1850 – 1946) konečně základní kámen k vytvoření „národní hudby“ v Americe. To ostatní již bylo na mistru samém, aby svým studentům ukázal cestu, jak mají zacházet s vlastní hudebním dědictvím.