V Karlových Varech skončil další člen v ČSSD

KVListy_fotokoláž

Nedávno do redakce KVL doputoval autorský text, dnes již bývalého člena Karlovarské ČSSD, který popisuje obludné praktiky kmotrů působících v pozadí sociálních demokratů na  Karlovarsku. Po ověření mnoha skutečností, které text obsahuje redakce dospěla k závěru, že nejen fakta uvedená dnes již bývalým “členem ČSSD” Mgr. Zdeňkem Vikorem jsou pravdivá, ale zdaleka není jediný, který se vzepřel šedým eminencím. Ty jsou asi největší příčinou totálního rozkladu ČSSD možná nejen na Karlovarsku.

Tito lidé netouží po politických funkcích, často jsou v ústraní a své loutky řídí ze zákulisí. Tu a tam nějakou figurku (loutku), která se dozví více než má v tichosti obětují a následně veřejně pošpiní její pověst, aby se již nemohla ucházet o přízeň voličů. Je to stará kmotrovská rutina. Vše se dokolečka opakuje jako přes kopírák asi nejen na Karlovarsku už řadu let. Důsledkem počínání těchto “skrytých kmotrů”  je postupný, ale totální personální rozklad jedné z tradičních politických stran u nás. Politici s odpovědností k občanům se mění, ale skrytí a všeho schopní kmotři zůstávají u vesel, aby sledovali výsledky svého hrůzného počínání.

Následující autorský text je spíš jen mementem ČSSD na Karlovarsku


OTEVŘENÝ ČLÁNEK – KOMEDIE NEBO TRAGÉDIE KARLOVARSKÉ ČSSD?

Někdy nám každodenní shon může přichystat nejednu psycho scénku jako z prvotřídního kriminálního thrilleru. Když se zevrubně podíváme lupou do tajemství zmíněného žánru například u Alfreda Hitchcocka, Quentina Tarantina nebo Orsona Wellese zjistíme, že i v tomto odvětví, existují již předem nastavená pevná pravidla, které umocňují divákovi zaručeně očekávaný finální výsledek. Když zásady kriminálního thrilleru promícháme nahodile s politickým hnutím či s klasickou politickou stranou kupříkladu ČSSD v Karlových Varech, můžeme dojít až k překvapivému závěru. Která to pravidla vlastně jsou?

ZÁSADA číslo 1: AKCE

„Krása obrazu se musí podřídit a obětovat ději“ /Alfred Hitchcock/

Bývávalo dobrým zvykem, že před volbami karlovarská ČSSD rozdávala na ulici lidem oranžové růže. To bývávalo ještě v Karlových Varech hodně dobře. Zřejmě proto, aby si voliče ČSSD ještě více podmanila. Později, už zůstalo jen u krabice v nadživotní velikosti, kterou si na sebe oblékl člen ČSSD, snad i okresní tajemník, který byl oblepen volebním programem ČSSD, jenž už nikdo nechtěl ani číst. Bohužel hlava z předvolební krabice tajemníkovi vykukovala ven, a tak si jej mohl každý, /kdo šel zrovna kolem/ dost dobře, zapamatovat. O tom, že se jednalo o bývalého veřejně aktivního místního politika Jiřího Dietzla, už není absolutně žádných pochyb. Tu akci na míru mu prý „zosnoval“ jeden „velký přítel ČSSD“, /neboť o JOCKEROVI bude v kapitole ZÁSADA číslo 4 – ještě řeč/, který se při pohledu na tu krabici s tou čouhající jeho makovicí, coby obnoveného quasi  retro robota Emílka z dob socialistického realismu, jistě do sytosti určitě nasmál – až se za břicho popadal. Hlavně, že tzv. „navýšené členské příspěvky“, se mu takto za takhle zpackanou volební kampaň v Karlových Varech, která nemá obdoby, zase nasypaly do klína. A o to přeci šlo. Ne? Money, money, money, jak v proslulém hitu švédské skupiny ABBA.

ZÁSADA číslo 2: POSTAVY

„Mám jedinou zodpovědnost vytvořit postavy“ /Quentin Tarantino/

„Infiltrovaný Adámek Šikula zvaný Lomar/Komár alias neviditelný karlovarský Jára Cimrman nebo také zcela nepolapitelný quasi Arséne Lupin“ /stejně tak, jako Quentin Tarantino ve filmu – poznámka redakce/ si vytvořil tentokráte na „pomyslné politické šachovnici“ své manipulativní figurky, formou dosazení jeho dopředu již připraveného jmenného seznamu těchto poskoků na předem jejich určené pozice. Těmito pozicemi se stávají kandidátní listiny. Tu a tam, aby ve zpětné vazbě mohl být svými přísavkami napojen /“pochopitelně za slušné peníze“/ například na asistenty poslance ČR za ČSSD pana „Járy Fiakra“, anebo poslankyni ČR za ČSSD slečnu „Makrelu Syndromovou“, která prý trpí abnormálně rychlým stárnutím už tak v mladém věku. Choroba je veřejnosti důvěrně známá pod pojmem Wernerův syndrom.

Své takto předurčené maňásky si „vybarvený přítel“ promyšleně zato až lstivě dosazoval také na MMKV nebo na Úřadě karlovarského kraje, do všech městských či krajských orgánů, vždy po konání příslušných voleb. To byla ve Varech pro něho ještě žeň. Aby mu do neomrzení tato strategie vycházela, obsazoval své poskoky i do všech příslušných okresních i krajských orgánech ČSSD v celém karlovarském regionu. Nyní jej ve stáji již dlouhodobě očekávají hadoví, ale zato již osedlaní koně, kterým za několikerý volební debakl za sebou, už nemá prakticky co nabídnout. Aby toho nebylo ještě málo, jeho výsledkem dosavadní asi 17 leté „záškodnické činnosti“ je zaznamenán nebývalý/markantní odliv členů z karlovarské strany sociálně demokratické. Takovýmto „portfoliem“ se skutečně nemůže „pochlubit“ každý.

ZÁSADA číslo 3: MacGuffin

Všechny Hitchcockovy filmy mají svého MacGuffina. Hitchcock tento termín také popularizoval. Co to je? Jedná se o událost, díky níž se dají všechny věci hodně rychle do pohybu. Většinou MacGuffin bývá odhalen již v prvním aktu, a pak může být zcela diváky jednoduše zapomenut. Například v americkém hororovém snímku „Psychu“ z roku 1960 jsou MacGuffinem peníze v obálce, které krásná dívka odcizí a díky tomu se ukryje v motelu, který není rozhodně místem k relaxačnímu odpočinku. Nejprve to vypadá, že ukradené peníze budou tím hlavním tématem proslulého hororu, ovšem jen do chvíle než se objeví na prknech, co znamenají svět herec Anthony Perkins, coby duševně nemocný Norman Bates. V tu chvíli diváci prostě uloupené peníze v obálce /MacGuffina/ vymažou po celý zbytek filmu ze svého vědomí, ale i podvědomí.

Také veřejnosti dobře již známý, ale zato „pěkně vypečený přítel Ajdam Šlichta tentokrát brutálně přestrojený za orangutana“ po celou tu dobu disponuje nepřetržitě svým již velmi „prosáklým až doslova prohnilým“ MacGuffinem. Víte, který to je? Tím MacGuffinem jsou přeci jím neustále doplňované nové a nové tváře posilující dokola dokolečka celou tu jeho na míru vytvořenou závadovou karlovarskou ČSSD partičku, neboť ty staré obličeje, co již náš „plnokrevný zloduch“, coby neustále veřejnosti utajovaný „quasi karlovarský Jára (Cimrman)“ „vysál a už mu prý nic nepřináší, surově skopne z tankeru do pomyslného mrtvého moře“. Jak triviálně propracovaný zvrat událostí. Vůbec mu, ale doposud nedochází, že na těchto základech nemůže „neviditelný oranžový přítel“ donekonečna přeci již stavět. Ale prozatím, mu vše vycházelo podle plánu, neboť ČSSD ještě cca před pěti lety byla v Karlových Varech doposud veřejností volena. Ale to už dnes naprosto přestalo platit. K dokonalému triku mu pouze postačilo zaměnit proslulé „Gottwaldovy karlínské kluky“ za karlovarskou závadovou partu ČSSD. Jak nízké a povrchní. Od vnitrostranického puče na V. sjezdu KSČ už uplynulo téměř 96 let, ale historie je stále živá a hlavně neustále se opakující. Nyní je na místě položit našemu vnímavému čtenáři přímočarou, za to celkem zcela jednoduchou otázku: Komu vlastně karlovarská ČSSD už více jak cca 17 let sloužila? Občanům našeho města, nebo voličům, anebo „plnokrevnému karlovarskému tajnému zloduchovi“? To nechám na důvtipnosti samotného čtenáře.

ZÁSADA číslo 4: ZLODUCH

„Čím úspěšnější je zloduch tím úspěšnější je film“ /Alfred Hitchcock/

Batmanův úhlavní nepřítel se stala slavná postava, kterou není nikdo jiný nežli samotný JOCKER. Při troše fantazii a představivosti je to přeci převtělený Batmanův nepřítel na život i smrt, ve dne, v noci. Tento nevypočitatelný zloduch sice nevládne nadpřirozenou mocí, ale za to má ďábelsky akceschopnou mysl. Má navíc kouzlo osobnosti, kterým se vyznačovali všichni diktátoři, lidské bestie a zloduchové celého lidského pokolení jako například: Čingizchán /vlastním jménem Temüdžin/, Josif Vissarionovič Stalin, Augusto Pinochet, Hermann Göring, Benito Mussolini, Joseph Goebbels, Sadám Husajn, Adolf Hitler, Pol Pot, Mao Ce-tung, Francisco Franco Bahamonde /známý jakožto generál Franco/, Lavrentij Pavlovič Berija….

Na první pohled tyto lidské hyeny, zrůdy, tyrani působili velmi sympaticky a přátelsky, ale za touto pomyslnou skrytou maskou se ukrývalo pouze samotné ZLO/PEKLO v tom nejhorším slova smyslu. Neštítili se vůbec ničeho. Úkladně provedené špinavosti, zvěrstva jim dopředu nebyly za žádných okolností cizí. Zaštiťovali se jimi. ZLO/PEKLO je celé vybarvovalo, naplňovalo a zároveň také charakterizovalo. Byl to jejich PR (Public relations). Infiltrace těmto hyenám (někomu se dostat až pod kůži), nedělala absolutně žádné starosti. Někteří z nich vše rádoby řídili ze zákulisí. Při konání PEKLA/ZLA si nepřáli být nikým spatřeni. To by byla pro ně ta největší potupa. Proto se chovali jako „neviditelní“. Jejich každodenním heslem bylo: „být neviděn, být neslyšen“. Vždy, pokud to bylo zcela nevyhnutelné, jednali zásadně na svou vlastní pěst. Svojí rodinu dokonale zapírali, jakoby se za ni styděli nebo jakoby vůbec nikdy neexistovala. Jejich hlavním znakem bylo, že nikdy neměli vůbec žádné přátele. Ke komukoliv byli neustále nedůvěřiví, proto ta absence a především handicap ohledně zmiňovaného přátelství. Pouze se jenom „na oko“ za všech okolností na veřejnosti, za každou cenu naplno bezostyšně „přetvařovali“. Tato jejich nastavená především nezdravá dimenze, jim byla vlastní. Všude, kde působili („byť jen na chvíli“), zůstává po nich jen pohroma, apokalypsa, zkáza, armageddon toho nejhrubšího zrna. Díky jejich shora zevrubně popisované úchylce, je můžeme mezi námi dost dobře až skálopevně, skutečně zcela bezpečně, rozpoznávat.

Je více než zřejmé, že i náš donedávna pro veřejnost „utajovaný karlovarský přítel Adámek Šikula – quasi Arséne Lupin“ (jak by si nejraději ze všeho nejvíc přál) má v malíčku překvapivě rovněž útlý spis z roku 1513 o 26 kapitolách, kterým je Machiavalliho „Signor“ v českém překladu „Vladař“. Základní myšlenka tohoto spisu i po cca 600 let tví v tom, že „lidé jsou tak prostomyslní a tolik se pachtí za tím, co právě potřebují, že kdo chce klamat, najde někoho, kdo se oklamat dá“….

Falšování, podvádění, švindlování a uvádění nepravd (lhaní) na denním pořádku jako např. při konané Okresní konferenci ČSSD v Karlových Varech v roce 2018 s bezostyšnou závadovou karlovarskou partou ČSSD v přímém přenosu, kde byl v souladu se Stanovami ČSSD pořízen taktéž i zcela legální zvukový záznam (redakce jej má k dispozici), není žádným překvapením. Nutno podotknout, že pěkně vypečené kousky této shora uvedené karlovarské závadové party ČSSD, se někdy již pohybují za hranici tzv. „zábavné beztrestnosti“. Z tohoto důvodu – důvodu nekorektnosti, nemravnosti a především neetičnosti, se musel také celý ceremoniál shora uvedené pěkně vymaštěné karlovarské okresní konference ČSSD, znovu opakovat. Rozhodně s tímto karlovarští „kluci ze závadovky“ nepočítali. Mysleli si, že už jim může projít úplně všechno i podvádění v přímém přenosu.

ZÁSADA číslo 5: NAPĚTÍ

„Je to příšerně napínavé. Doufám, že to hned tak neskončí:“ /Orson Welles/

Orson Welles se snažil ve svých 13 celovečerních filmech uplatňovat nové režijní techniky, ale obzvláště se ve své tvorbě za každou cenu snažil udržet tzv. napětí. Nejznámější ze shora uvedeného je film z roku 1941 pod názvem „Občan Kane“.

Tuto techniku napětí mistrně ovládá rovněž teď již v rouše Adamova zcela „nahý Adámek, Ajdam“ z Karlových Varů, který svojí moc neustále staví a upevňuje se svojí vykonstruovanou, ale zato už dokonale vypráskanou karlovarskou závadovou partičkou ČSSD tentokrát skrze volební komise, kam jej jeho poskokové pravidelně (můžeme doložit) nominují dosti často i na samotný post předsedy. Funkce má téměř z hlediska biologické evoluce jepičí život. Ale zato z této pozice si může tento někdy ještě „neviditelný zloduch“ na další dlouholeté období dosadit své vazaly a to na dosti významné vysoké posty nejen ve stranických orgánech, ale také především i v občanském životě, obzvláště po konání příslušných voleb. Tato jeho pravidelně promyšlená manipulace bohužel nezadržitelně, ale za to důkladně deformuje a přinejmenším také cíleně likviduje dlouholeté úsilí celé ČSSD, neboť už déle jak čtyři roky se karlovarská ČSSD při konání jakýchkoliv voleb bohužel usídlila za hranici její neviditelnosti.

ZÁSADA číslo 6: NÁSILÍ

„Na násilí se skvěle kouká“ /Quentin Tarantino/

Filmy od Tarantina jsou plné násilí. Na přelomu 16. a 17. století byly Caravaggiovy (vlastním jménem Michelangelo Merisi) obrazy rovněž plné násilí. Žijeme obklopeni násilím a přijímáme to. Díváme se na to, protože tento svět – svět násilí, možná někoho z nás fascinuje. Každopádně svět násilí je zcela odlišný než svět reálný – svět náš. Pohledy na Caravaggiovy obrazy mohly zřejmě tehdy suplovat nyní dostupná média. Ani Tarantino není ke svým postavám tak krutý, jako je zachycená brutalita na mnohých obrazech od Caravaggia.

Na zvukovém nosiči, o kterém byla již řeč v kapitole ZÁSADA číslo 4: ZLODUCH, vyhrožuje zcela nezpochybnitelně zatím ještě „oranžový přítel Ajdam Šlichta“ mnohem staršímu cca o 20 let příteli, erudovanému místnímu komunálnímu politikovi Edmundu Janíkovi., že jej snad „zbije“ (protože měl pan Edmund Janík toho času jiný čestný názor na rozdíl od podvádění, falšování, švindlování a lhaní v zaznamenaném přímém přenosu), není už asi žádným ojedinělým boomem. Co můžeme od našeho „nepolapitelného zloducha Adámka – quasi karlovarského Arséne Lupina“ ještě očekávat? Úplně všechno, jenom ne dobro, protože k tomu nebyl nikdy fakticky, předurčen.

Jak je vidět mnohé situace všedního života se leckdy shodují s imaginárním světem fantazií, různých představ, nečekaných zvratů a především stále se opakujícími událostmi jako kupříkladu toliko popisované filmové branže.

Vzhledem k popisovaným repetujícím se událostem, jsem se definitivně rozhodl, ke dni 30. června 2019 svojí činnost v demokratické české straně sociální (o svobodné vůli a bez nátlaku), tímto deaktivovat.

Karlovy Vary, dne 10. června 2019

autor : Mgr. Zdeněk Vikor


poznámka redakce :

Redakce nijak nezasáhla do textu autora, který zveřejnila k přiléhavosti teprve po vypršení autorova členství v ČSSD a v době, která tématicky přiléhá ke konání 54. Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.  

 

9 thoughts on “V Karlových Varech skončil další člen v ČSSD

  1. Když jsou tam takovýhle ekšperti, tak už se vůbec ničemu nedivím.

  2. Úplně dole pod novinovým článkem jsem uviděla foto bývalého europoslance P. Poce. To jsem ještě neviděla, aby si někdo sám sobě dával do parlamentu EU na volebním banneru červenou kartu. Když chci, aby mě lidi volili, tak si vezmu přeci kartu zelenou. To dá přeci rozum, ne? Proč to ti socialisti neodkoukali z fotbalu? Taky to tak dopadlo, má tam už zákaz vstupu.

  3. Škoda, že ten bývalej hetman za ČSSD pro nás obyčejné občany také nic neudělal. Jen byl s karlovarským Lupinem u lizu. Teď mu zbylo jenom jeho foto do albumu.

  4. Toho socialistickýho robota Emílka jsem skutečně v Zeyerově ulici potkala. Tomu orangutanovi Jirkovi D. nečouhala z té krabice makovice, ale přímo palice.

  5. Je to moc pěkně napsané. I mně už došlo, kdo to je ten neviditelný karlovarský Jarek. A to jsem, prosím pěkně blondýna.

  6. teda ta Makrela, ta se, ale pěkně vybarvila vedle toho oranžovýho Vladimíra Iljíče Lenina.

  7. Je to vůbec možné? Kašlu na levici, to si raději koupím lavici.

  8. To je teda povedená partička u socanů ve Varech. Fuj, hnus, dělá se mi zle. Volit Stalina teda nebudu.

Comments are closed.