Halasný humbuk, nedomyšlený nápad primátora Kulhánka dostal sTOP-ku

REKLAMA

Halasný humbuk proti ruskojazyčným nápisům zkrachoval. Nápad primátora Kulhánka za počešťování reklamních cedulí dostal sTOP-ku.

Zarytý odpor primátora Karlových Varů Petra Kulhánka (KOA a lídr do krajských voleb) i několika dalších politiků z regionu proti údajné přemíře či dominanci ruskojazyčných nápisů nad reklamními upoutávkami v češtině nejen v samotném lázeňském centru Karlových Varů vzal za své.

Změnu zákona o reklamě, kterou po podnětu primátora Kulhánka zpracovala a iniciovala skupina poslanců v čele se zástupci TOP09, totiž nakonec drtivě (74 procenty!) smetli se stolu ostatní poslanci Sněmovny, když proti navržené novelizaci hlasovalo dokonce 118 ze 160 přítomných!

Jádrem záměru předkladatelů bylo umožnit městům a obcím z pozice moci a síly přikazovat obchodníkům, aby své provozovny, respektive svoji nabídku, nepropagovali pouze v cizí řeči s tím, že každý vývěsní štít měl začínat českým nápisem, významem i velikostí srovnatelným se souběžným nápisem cizojazyčným.

Odmítnutí takové novelizace podpořil dokonce i předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. I podle něj by se jednalo o zcela nemístný byrokratický zásah do svobody podnikání. Předtím rozsáhlé negativní stanovisko k chystanému pozměňovacímu návrhu vydala i vláda.

Podporovatelé návrhu změny zákona připravovaného pro jednání dolní Sněmovny svůj postoj – ve Varech směřovaný konkrétně proti ruskojazyčným nápisům – samozřejmě zevšeobecnili. A to tak, aby se případná regulace netýkala pouze ruštiny, ale i všech jiných cizojazyčných nápisů na vývěsních štítech, upoutávek na výlohách a na dalších podobných reklamních cedulích a zařízeních v celé ČR. V polském příhraničí tedy polštiny, která se u hranic s Polskem možná leckomu zajídá, v německém a rakouském příhraničí němčiny. U hranic se Slovenskem by opatření, zřejmě, dopadlo i na české mluvě příbuznou slovenštinu (slovenčinu).

Ať tak, či onak, mediálně líbivé řinčení proti nápisům a sdělením zrovna v azbuce (ruštině) mělo v případě Karlových Varů nejspíš snadno prokouknutelný, populistický vektor. Moudrému není potřeba napovídat jaký…

Novelizace tedy neprošla. Na výkladcích, výlohách i na mobilních či pevných stojanech a na všemožných jiných nosičích mohou v ČR i Karlových Varech názvy obchodů, akční upoutávky psané v angličtině, němčině, ruské azbuce, nebo arabštině, mongolštině, ugrofinštině, svahilštině (a tak dále) zůstat. A to i bez velikostí srovnatelných českých ekvivalentů. Samozřejmě mohou být používány i jen samotné české verze.

Stejně tak mohou být i nadále jen v tatarštině, pouze jidiš nebo třeba i jen v islandštině či nepálštině napsány upoutávky nabídek denních menu třeba na přenosných stojanech. Volba jazyka zůstává na majitelích a provozovatelích butiků, shopping center, fastfoodů… Ti sami a nejlépe ví, jaká klientela u nich převažuje a jaký jazyk zvolit. Žádný úřední šiml z radnice ani odjinud by jim proto povinnou jazykovou mutaci direktivně nakazovat neměl! Protože tím by zasahoval do svobody jejich byznysu, chcete-li podnikání!

A především – Karlovy Vary se snad už jen ze své podstaty a po léta těší tomu a honosí tím, že jsou kosmopolitním městem?(!) A to navzdory beznadějně marným (připusťme nejen) Kulhánkovým pocitům rozladění a smutnění z krachu (jejich) jeho úsilí.

Rozhodně není na místě, ale je naopak trapně sebestředné, osočovat nyní ty poslance Sněmovny, kteří se postavili proti návrhu, co nerespektuje logiku svobodného rozhodování podnikatelů, z nezdravého úsudku. Že to už v podstatě návrhu hodně skřípe a drhne, poznala asi většina z nich, nejspíše sama a rychle. Rozhodně se kvůli tomu nikdo z nich nepotřeboval špacírovat centrem lázní po Staré Louce.

Vlastně si díky nim můžeme i docela zhluboka oddechnout!

Regulace by se totiž nejspíš – a zcela v souladu s právní logikou – dotkla i ryzích anglikanismů (SALE, DISCOUNT…) a značkových germanismů (KAUFLAND…) i ostatních vžitých -ismů v cizojazyčných nápisech a upoutávkách, vlastně prakticky všech takovým opatřením dotčených obchodních míst a provozoven po celé ČR.

A pak by šlo důvodně očekávat, že by nastala pravá mela!

Bylo by pak docela zajímavé sledovat, jak by na zavedení principu nediskriminace českých pojmenování a názvů oproti cizojazyčným poslušně a ochotně reagovaly globální obchodní společnosti.

Jak by se jim líbilo přepisovat výkladce, reklamní štíty, výlohy i banální A-stojany? Za reklamu a reklamní publicitu totiž lze považovat cokoliv. Mimo jiného už samo pojmenování firmy (značku), také název každého jednoho z tisíců a milionů produktů… Zkrátka všechno všecičko „do poslední mrtě“. Hlavní by podle novely bylo, aby dominující a první sdělení bylo v češtině.

S pravděpodobností hraničící s jistotou by takové opatření mělo pro ČR neblahé až katastrofální dohry u mezinárodních arbitráží a soudních instancí.

Nechci zrovna argumentovat různými McDonaldy, KFC´s, Electroworldy, T-Mobily, Vodafony, Baumaxy, PENNY Markety… A ani to proto neudělám!

Nebo těm by pan primátor ve Varech zařídil ve vyhlášce shovívavou výjimku?

A jak bychom podle novely přečeštili: Café? Cofee-bar? Snack Bar? A co různá Shopping ZONE? A co OUTLET ZONE? A nákupní … PALACE? A co různé Showroomy nebo Aquaparky? A co Rockfesty a Bierfesty? A co Jeweller? A co Antiques?… etc.

A jak radostně bychom se popasovali kupříkladu s místně tradičním názvem BECHERPLATZ, abychom vyhověli požadavku nediskriminovat a neprznit češtinu? Třeba na ekvivalent „Becherův plácek“ (náměstí, dvorek, zákoutí)?

A jak bychom mohli uvažovat nad Facebookem? Zamysleli bychom se nad alternativní variantou: „Kniha/zásobník/rezervoár obličejů“, když předtím vulgární genitivní variantu „ksichtů“ samozřejmě kategoricky odmítneme? A co uděláme s Wi-Fi a bluetooth(em) a Skype(m)?

Musely by snad po příslušné novele zákona na radnicích a obecních úřadech vznikat jazykové komise složené z politiků, nenávidějících víc tento nebo jiný jazyk, národ a stát?

A nehodil by se nám k tomu všemu snad i nějaký – na takovou „záslužnou“ činnost specializovaný ústav, který by velkomyslně posuzoval, jestli je ten či onen název dost nečeský, aby musel být zcela, nebo alespoň dostatečně počeštěný?

A když by i potom ještě čirou náhodou někdo potkal sebetitěrnější pojízdný stáneček, který by měl chladicím boxu hrdé označení ICECREAM, měl by dotyčného zmrzlináře jít rovnou udat?

Jak dokonale absurdní! Z výše uvedeného musí leckoho nutně napadnout, že nápad s principem počešťování toho, co je přijímáno za zřejmé a srozumitelné a evidentní a nesporné, vypadá spíš více než méně jako nepochopitelný, ne-li jako šílenost.

Ještě, že byl pokus zaplést nás do takových tenat, rozpoznán a zneškodněn hned v zárodku!

PS: Že by ani vás nenapadlo, čím věru potřebným se kdo z nás také dovede zabývat?

autor : Aholf Klusák