fotokoláž
Karlovarští občané musí při větrání bytů na sídlištích poslouchat koncerty, které jim po práci naordinovali místní symfonici z městského orchestru. Tour po sídlištích zahájili kreativně v neděli 30. května, kdy lidé odpočívají.
Pod okny paneláků si mnozí občané, i proti své vůli zcela zdarma vyslechnou nejslavnější skladby A. Dvořáka nebo B. Smetany a další známé autory.
Ve středu 2. června se „zadarmo“ (35 miliónů / rok) hrálo na sídlišti ve Staré Roli. Následující den se městští hudebníci přesunou do Severní ulice za dům s pečovatelskou službou, kde budou znovu v podvečer vyluzovat známé melodie. Okolo 19 hodiny to může být zajímavá kulisa například k televizním novinám, nebo jako křoví mezi hokejovými pauzami.
Ne všichni obyvatelé sídlišť jsou milovníci vážné hudby. Mnoho těch, co neposlouchají orchestr nevrle zavírá svá okna.
Kdy Karlovarský orchestr zahraje na autobusových nebo vlakových nádražích zatím nikdo neví. Ale poslechnout si „zadarmo“, i proti své vůli nejslavnějších skladby předních autorů mohou asi jen občané Karlových Varů, kteří si původně stvořili malý lázeňský orchestr (jak stojí ve zřizovací listině).
Ale postupně se v malém krajském městě s průbojností místní klaky za přispění politiků z hnutí KOA vytvořilo velké hudební těleso, čítající ke stovce zaměstnanců s ročním rozpočtem okolo 35 milionů korun. Někteří hudebníci jsou i politici hnutí KOA, které se na Karlovarsku výrazně angažuje a hlavou celého projektu je současný hejtman Petr Kulhánek (jak jinak, opět z KOA).
Orchestr České filharmonie tvoří více než 120 hudebníků.
Ve srovnání s malým městem s „teplou vodou“ bez průmyslu a pouhými 48 tisíci obyvatel je na první pohled naprosto zřejmé o jak velký ekonomický nesmysl jde, a že do nekonečna nemůže město topící se v dluzích, stále rostoucí finanční nároky, neustále přibývajících zaměstnanců do budoucna ufinancovat. Původní malý lázeňský orchestr, byl konšely založen pro potěchu bohatých lázeňských hostů a nikoli občanů, kteří v lázních často jen pracovali a na kolonádní promenádu čas neměli.
Polistopadoví politici lázně rychle a bez rozmyslu jen rozprodali.
Po překotné kapitalizaci hotelů a lázeňských domů si soukromí vlastníci nevýdělečný orchestr pro potěchu hostů jako doplňkovou atrakci už nezprivatizovali. Městu tak zbyly jen náklady nejen v podobě platů zaměstnanců (umělců a dalšího technického personálu).
Karlovarský luxus, jen tak někde nemají, aneb osm let vlády hnutí KOA.
Vše bylo jen otázkou času, kdy se orchestr stal politickým beranidlem, aby unikl přirozené a pozvolné reformě, která by logicky reflektovala na současné podmínky kapitalistického lázeňství, kde se jede primárně na zisk a máchá ostrými lokty. Český kapitalista na charitu moc nemyslí.
Karlovy Vary už dnes nemají peníze ani na budování nových parkovacích míst, opravy komunikací, chodníků, a mnoho dalších prvků pro udržitelnost stávající struktury vysilujících mandatorních výdajů. Po nástupu hnutí KOA se do mnoha městských budov dlouhé roky neinvestovalo, a tak postupně narůstal zrádný vnitřní dluh, který se dnes ozývá v podobě drahých havarijních oprav mostů a mnoha dalších nákladů, které dnes politici musí hradit ze stamiliónových úvěrů, jež dramaticky zatíží kvalitu života všech občanů na několik generací.
Ale jsou i spokojení občané.
Ti, co kreativce v KSO ocení, jsou také bezdomovci, kteří si při vybírání popelnic mohou naživo poslechnout tvorbu předních světových skladatelů v podání místních hudebníků, politiků a odborářů. Pokud někomu připadá, že v KSO panuje čirý socialismus, tak je to trefa do černého.
Podle lokálních médií kreativní výběr připravuje už druhým rokem „manažerka“ Karlovarského symfonického orchestru Vlasta Vodičková. Úplná a dokončená nejen umělecká vzdělání se v KSO moc nenosí. Spíš se počítá aktivistická mediální propaganda a politická angažovanost.
Když lidé nepřijdou na kolonádní koncerty zadarmo, tak orchestr dorazí i bez pozvání rovnou pod jejich okna.
Movitější občané ze satelitů jsou zatím symfoniky otevřeně diskriminováni a dozajista strádají. „Kreativní manažerka“ zatím nenastavila cestu za občany a voliči do satelitů a před rodinné domy, aby oblažila další skupiny nedobrovolných posluchačů.
Snad nová ředitelka dá lidové tvořivosti a nechutnému se vnucování místních aktivistů novou a profesionální tvář.
Podbízení se lidem „kreativním flašinetem“ pod okny v době, kdy má každý právo na svobodný výběr a ochranu soukromí rozeznívá spíš hlasy z dílny socialistických aktivistů přisátých na veřejné rozpočty, než skutečné profesionály, kteří hrají za honoráře pro publikum, dožadující se přídavku za bouřlivého, neutichajícího a radostného potlesku platících diváků.