Lázeňským centrem Karlových Varů po roce opět pochodoval Nesmrtelný pluk. Podle této ruské tradice se každoročně na Den vítězství, tedy 8. května* po celém Rusku scházejí potomci vojáků a vojaček padlých během Druhé světové války a uctí jejich památku pochodem, při němž drží v rukách jejich portréty. Akce, jenž je v Ruské federaci velice populární, se pokaždé účastní statisíce lidí po celé zemi. Karlovy Vary sice nejsou součástí Ruské federace, jakkoliv zlí jazykové tvrdí již léta opak, nicméně vzhledem k vysoké koncentraci ruskojazyčných návštěvníků lázní, která je právě během období ruských květnových svátků nejvyšší v sezóně, je celkem logické, že se kvůli léčení nechtějí připravit o projevení úcty ke svým předkům a v hojném počtu se této decentní karlovarské akce účastní. Účastníci pietního pochodu se shromáždili u hotelu Pupp a podél řeky došli až k hotelu Thermal, kde byla akce ukončena.
Nešlo o politickou demonstraci, nešlo o prosazování nějakých požadavků, nešlo o „projev ruského imperialismu“. To jen na rozdíl od nás tradičně velice vlastenečtí občané Ruské federace, tradičně velice hrdí na své předky a jejich lví podíl na porážce hitlerovského Německa velice poklidným způsobem projevili úctu k jejich odkazu a činili tak s hrdostí, kterou můžeme pouze tiše závidět.
Přestože se jedná o naprosto apolitickou akci, jejímž jediným účelem je uctění památky padlých, kteří mimochodem položili své životy i při osvobozování Československa a soudného člověka, jakkoliv s Ruskem nesympatizujícího, by pravděpodobně jen z pouhé slušnosti ani nenapadlo jejich památku špinit politickým aktivismem, nebyli bychom v Čechách, aby se nenašlo pár „krajně levicových extrémistů, populistů a proamerických trollů“ zcela prostých jakýchkoliv náznaků morálky a elementární úcty k lidem, kteří padli v boji s nacismem a politiku přitom zcela určitě neřešili.
V poměrně uctivé vzdálenosti za pietním pochodem se držela malá skupinka politických aktivistů se zajímavou kolekcí tradičních propriet. Kromě jedné ukrajinské vlajky, jež měla patrně symbolizovat nejvýraznější fixní ideu nejen zde zúčastněných rusofobů o ruské válce proti Ukrajině, šlo o několik invenci a souvislost postrádajících hesel na papundeklu a papírech formátu A4. Pomineme-li ty, jenž byly v tomto čase a prostoru zcela mimo mísu, jako například „Katyň 1939“ „Praha 1968“, stojí za zmínku asi pouze „Za pravdu proti kremelskému brainwashingu“. Za zmínku stojí proto, že jeho nositel vypadal jako ukázkový prototyp humanoida prošlého brainwashingem, nikoliv ovšem kremelským. V této skupince se rovněž vyskytoval náměstek primátora Jiří Klsák. Jelikož je původní profesí historik, dala by se u něj teoreticky očekávat úcta k historickým faktům a vzhledem k úrovni vzdělání i životních zkušeností i výrazně nadprůměrná schopnost rozpoznat rozdíl mezi prostým projevem piety a provozováním ruské hybridní propagandy. Ovšem magistr Klsák je nyní mnohem více konformním politikem než nezávislým historikem, takže toto očekávání zůstalo v rovině čistě teoretické.
Bojovníci proti kremelskému brainwashingu u Thermalu nejprve patrně z bezpečnostních důvodů zaujali pozice na druhé straně řeky a poté, co se hlavní masa účastníků pochodu rozešla, přesunuli se velice odvážně přímo na plato před hotel. Jejich přítomnost vzbudila v některých příbuzných padlých rudoarmějců chuť k výměně názorů na mezinárodní politiku, současné rusko-ukrajinské vztahy a na míru minimální úcty k druhoválečným hrdinům. Jelikož na formu této výměny názorů bezprostředně dohlížela policie uniformovaná i tajná a také antikonfliktní tým, bylo sedm statečných ukrajinologů ušetřeno nebezpečí svržení do Teplé. To už mezi nimi náměstek primátora ale nebyl a nahradila ho jiná zajímavá figura – aktivistický klaun, zarytý rusofob a známý šiřitel nenávisti Tomáš Peszynski, který má pokaždé v květnu skutečně napilno a bez něhož se žádná takováto akce neobejde. Sotva stačil v Praze na Olšanech zneuctít svou přítomností tam pochované rudoarmějce, už musel spěchat do Varů poplivat ještě další hroby.
Nikomu neupírám právo vyjádřit svůj názor – politický či jiný. Ať si klidně každý demonstruje za co chce, já budu první bránit jeho právo tak činit. Ale tvrdím, že tahat dokonale nicotnou politiku do uctívání památky vojáků padlých v boji, padlých při osvobozování i naší vlasti, kterou jsme notabene ani sami nebránili, může jenom politováníhodný ubožák.
* Zjistit proč Rusové slaví osmého a ne devátého května jako my, máte za sváteční domácí úkol.