O víkendu proběhnou další z mnoha voleb na našem území. Provozovatelé billboardů si mnou ruce, pár čímanů se těší na diety v eurech, ale všem je jasné, že hlas odevzdaný v České republice toho moc nerozhodne.
Volby se rozhodnou ve velkých zemích: Německu, Francii, Itálii a Británii (kde vyhraje strana Brexit) a je jistá naděje, že posílí síly, co si přejí Evropu národů.
U našich dvaceti jedna nebo kolika europoslanců bude zajímavé jen to, zda se podaří snížit počet unijních přisluhovačů (minule tak tři čtvrtiny z nich), nebo bude tento kontingent naopak rozšířen, zejména díky počtu pirátských nováčků.
Občané tento stav dobře cítí, proto účast bude (jako vždy) naprosto mizerná. Málo naplat, normální je: občan–rodina–obec–stát. Nic nad tím, nic mezi tím. To jsou struktury, se kterými se každý identifikuje. Se Středočeským krajem či s Unií nikoli.
Nicméně moje doporučení zní – volit běžte a někomu to hoďte. Třeba se podaří některé profláknuté protičeské vyžírky odehnat od žlabu.
O nic moc jiného nejde. Evropský parlament je parodií na demokracii, nemá žádné velké pravomoci – rozhoduje stejně Komise nebo spíš (stejně jako pamatujeme od bolševika) aparát v Bruselu a Berlín.
