Petr Kulhánek patří k nejviditelnějším a nejdéle působícím politikům Karlovarského kraje po roce 1989. Od založení Karlovarské občanské alternativy (KOA) v roce 2006, přes dvě funkční období primátora Karlových Varů, následnou pozici hejtmana kraje až po krátké působení ve funkci ministra pro místní rozvoj, se jeho kariéra vyznačuje mimořádnou kontinuitou. Stejně kontinuální je však i způsob, jakým je prezentován v regionálních médiích, především v Karlovarském deníku. Zatím co řada politiků za klopítnutí zklízela peskování novinářů, tak Kulhánek za podložení kopance si užívá dále mediální idilku.
Dlouhá politická vláda, slabá viditelná stopa, ale neodpovídající mediální chvalozpěv
Kulhánek byl nejdéle vládnoucím primátorem Karlových Varů v polistopadové éře. To samo o sobě předpokládá výraznou stopu ve vývoji města. Při zpětném pohledu je však obtížné pojmenovat zásadní projekty, systémové reformy či dlouhodobé přínosy, které by bylo možné jednoznačně spojit právě s jeho působením.
Karlovy Vary se během jeho éry nepotýkaly s dramatickou proměnou k lepšímu ani s jasně formulovanou vizí budoucnosti. Přesto tato disproporce mezi délkou výkonu moci a hmatatelnými výsledky zůstává v regionálním zpravodajství prakticky nepojmenovaná. Přitom se město i kraj za Kulhánkovo vlády, jak dnes ukazují nezvratné statistické údaje jen a jen propadal v téměř všech měřitelných ukazatelých. Jednoznažně byl Kulhánek nejhorším politikem, kterého město Karlovy Vary a Karlovarský kraj kdy měly.
Volební realita versus mediální obraz
Volební výsledky posledních let ukazují, že politické projekty spojené s Kulhánkem, ať už KOA nebo STAN, tak ztratily v Karlových Varech i v kraji podporu voličů. Byly výrazně poraženy hnutím ANO a skončily v opozici. Tento fakt by si zasloužil hlubší analýzu.
- Proč voliči odvrátili podporu od dlouholetého vedení?
- Jakou roli v tom hrála únava z kontinuity, absence výsledků či nedůvěra v politické značky?
- Proč Kulhánek exceloval, když rozpočet, který tvořil prokazatelně za jeho vedení ekonomicky nepřispíval ke kvalitě života občanů?
- Co dělala média?
- Ví veřejnost o Kuůhánkovo napojení na místní novináře?
Namísto toho však regionální čtenář dostává především příběh osobní kariéry, nikoli rozbor politické odpovědnosti.
Servilita místo novinářského odstupu
Zvláštní kapitolu představuje role redaktorky Ivany Kalinové. Její dlouhodobé texty o Petru Kulhánkovi se vyznačují nápadnou jednotvárností: převažují pozitivní hodnocení, prostor dostává především sám politik a jeho vlastní interpretace událostí. Kritické otázky, konfrontace s fakty nebo připomenutí sporných souvislostí v textech systematicky chybí.
Redaktorka nepokládá nepříjemné otázky týkající se výsledků Kulhánkovy vlády, neporovnává sliby s realitou, nevrací se k volebním neúspěchům ani k odpovědnosti za stav města a kraje. V okamžicích, kdy by bylo na místě zasadit jeho působení do širšího politického kontextu, volí mlčení.
Takový přístup nepůsobí jako nezávislá žurnalistika, ale jako komfortní mediální servis. Servilita se zde neprojevuje okázalou chválou, ale především absencí kritiky. Mlčení tam, kde by měla zaznít otázka, se stává formou souhlasu.
STAN a kontext, který nelze přehlížet – DOZIMETR NA KARLOVSARSKU NEEXISTUJE
Petr Kulhánek je dlouholetým reprezentantem hnutí STAN. Toto hnutí bylo v posledních letech vystaveno vážným otřesům v důsledku kauz, které zásadně poškodily jeho důvěryhodnost. Ačkoliv proti Kulhánkovi samotnému nebylo vzneseno žádné obvinění, je legitimní se ptát, jakou politickou odpovědnost nese za kulturu a fungování uskupení, které reprezentoval na nejvyšších úrovních. Kauza DOZIMETR přitom je jednoznačně korupčně mafiánskou strukurou napojenou přímo na politiky.
Regionální zpravodajství se však této rovině odpovědnosti vyhýbá. Právní nevina je zde implicitně zaměňována za politickou bezúhonnost, což jsou dvě zcela odlišné kategorie.
Krátká ministerská epizoda, dlouhá mediální chvála sebesmrdící na kilometry
Kulhánkovo krátké působení ve Fialově vládě bylo prezentováno jako historický úspěch pro Karlovarský kraj. Chyběla však analýza reálného přínosu jeho angažmá. Jaké konkrétní kroky prosadil, jaký dopad mělo jeho působení na region a zda šlo o skutečný výkon moci, nebo spíše symbolickou roli. Opět media mlčí, protože by to byla spíš mediální poprava, než oda na úspěchy.
Tomu se opravu dá na Karlovarsku říkat, že media jsou hlídači demokracie?
Opět převládla forma osobního příběhu a sebehodnocení politika nad věcným rozborem jeho práce. Novinářka Ivana Kalinová, píše o Kulhánkvi více než deset let, stále bez chyby je všechno v pořádku. Dokonce se ani moc neví o tom, že Kulhánek čelil několika trestním oznámením.
Dvojí tvář není v osobě, ale v obrazu
„Dvojí tvář“ Petra Kulhánka nespočívá nutně v rozporu mezi jeho slovy a činy, ale především v rozdílu mezi mediálním obrazem a politickou realitou. Na jedné straně stojí dlouhodobě pozitivní, nekonfliktní portrét v regionálním tisku. Na straně druhé realita dlouhé vlády bez výrazné stopy, volebních porážek a příslušnosti k politickému prostředí, které ztratilo důvěru části veřejnosti.
Úkolem novinářů není politiky chránit, ale kontrolovat. Dokud budou regionální média rezignovat na kritický odstup a spokojí se s opisováním politických autoportrétů, zůstane veřejná debata neúplná a obraz politiků, jako je Petr Kulhánek, nutně jednostranný trhák pro voliče vybírající jednookého, který díky hluchým a „objektivním novinářům“ mezi slepými rozkulhaným králem.
