Dne 10. dubna 2025 se sešlo dvacet turistek, aby společně vyrazily na výlet k Rotavským varhanám, navštívily čedičový lom a také hřbitov zajateckého tábora z období první světové války. Už před osmou hodinou se všechny účastnice shromáždily u obchodního centra Varyáda, kde čekaly na malý autobus, jenž přijel k zastávce u konečné městské linky číslo dvě. Po nástupu všech cestujících se autobus vydal směrem na Nejdek. Cesta probíhala příjemně, a přestože bylo ráno zataženo, nálada byla skvělá.
Po přibližně půlhodinové jízdě řidič zastavil pod Rotavskou myslivnou.
Zde si turistky udělaly společnou fotografii a následně se vydaly lesní cestou. Počasí se postupně zlepšovalo a na cestu začalo prosvítat sluníčko. Asi po půl kilometru narazily na naučné tabule, kde se dozvěděly více o lokalitě Údolí Amálky, kamenech zvaných Sluňáky — křemencových balvanech vyčnívajících z mechu — a také o místních kaolínových jámách.
Po zhruba dvou kilometrech dorazily ke Skleněné hoře, kde na ně čekal impozantní přírodní útvar — Rotavské varhany. Tento unikátní útvar vznikl chladnutím a smršťováním lávy a jeho historie sahá až do roku 1785. Rotavské varhany jsou považovány za jeden z nejdokonalejších příkladů sloupcovité odlučnosti čediče v České republice a jsou chráněny Krajským úřadem Karlovarského kraje.
Po krátkém odpočinku a svačině se skupina vydala dále směrem k čedičovému lomu.
Po pravé straně je cestou doprovázel šum potoka Bystřina. Asi po dvou kilometrech, když pokračovaly neznačenou lesní stezkou, cesta se začala zužovat a nakonec zcela zmizela. Turistky se proto musely vrátit a zvolily jinou lesní cestu. Cestou překonaly tři úzké můstky, pod nimiž se vinul potůček Skřiváň. Minuly skautský tábor a dorazily až k Růžovému údolí. Dále pokračovaly k silnici a po několika metrech došly k Javorové aleji. 
Procházely kolem Jindřichovického zámku, který byl postaven v roce 1672 Janem Hartvíkem Nosticem. Zámek je chráněnou kulturní památkou, jeho posledním majitelem byl Bedřich Nostic (1893–1972), jenž zde žil se svou ženou Žofií z Hohenbergu (1901–1990).
Ve vsi se nachází i krásný kostel sv. Martina, který byl ve 14. století vypálen, ale v 19. století prošel rekonstrukcí do dnešní podoby. Další významnou památkou je místní Mauzoleum, které původně sloužilo jako vodárna. V Mauzoleu jsou uloženy ostatky 189 ruských a 7100 srbských vojáků, kteří zemřeli v zajateckém táboře za první světové války. Toto místo je největším pohřebištěm obětí první světové války v České republice. Budova byla slavnostně vysvěcena 8. července 1932 za přítomnosti prezidenta T. G. Masaryka a jugoslávského krále Alexandra I.
Průvodkyně zde účastnicím poutavě vyprávěla o historii zajateckého tábora a pohřebiště. Po poděkování průvodkyni se skupina vydala do Jindřichovic, kde na ně čekal autobus. Po náročné cestě si ještě dopřály zasloužený oběd a kávu v místní restauraci. Poté se přesunuly k autobusu, který je odvezl do Tatrovic. Zde vystoupily a vydaly se pěšky na Chodoublickou vyhlídku. Cesta vedla lesní pěšinou mírně do kopce a pak zase dolů. Vyhlídka se nachází na skalním výběžku u Chodova a nabízí nádherný výhled na Chodovské údolí — od Božičan až k Sokolovu.
Vyhlídka byla obnovena v roce 2014 spolkem Hornického Solles Chodov s podporou Česko-německého fondu budoucnosti a fondu města Chodov.
Po pokochání se krásnými výhledy se vydaly zpět tou samou cestou k autobusu. Ten je bezpečně dopravil zpět do Karlových Varů, kde se všechny rozloučily a rozjely se do svých domovů. Výlet byl sice náročný, ale naprosto skvělý a plný zážitků.
