REKLAMA

Korporace z Česka odvádějí biliony a politici to neřeší. Jde i o vaše mzdy, varuje Švihlíková, aneb perpetuum mobile z navoněné bídy.

Nízké platy, práce v zahraničních mega firmách, rozvrácené státní finance, daňové prázdniny pro cizí, vyvádění dividend do zahraničí v miliardách ročně a další nevýhody pro Českou republiku a její občany. To je obraz poslední doby. Mnozí ekonomové volají po třiceti letech kolonizátorské perestrojky po revizi, která by měla říct, jakého blahobytu jsme se dočkali od doby, kdy se v Čechách vyrábělo ve velkém do celého světa, bez dluhů a dotací z EU.

Pojem rentiérský kapitalismus by se dal v případě Česka volně přeložit jako novodobé kolonizování zeměmi, které nás přijaly mezi svobodné a demokratické státy. Ale v byznysu svoboda a demokracie ani omylem neplatí. Naopak, drancování veřejných rozpočtů pro vyvolené, mega zisky na úkor mezd místních lidí s šikovnými ručičkami, to si dovolují zahraniční firmy v Čechách v takové míře, že postupné omptimalizování daňových odvodů státu vede na druhé straně k zoufalé investiční nouzi ve všech oblastech, které se pohybují na úrovni rozvojových zemí. A to nemluvě o poctivosti politiků při rozdělování toho zbytku veřejných peněz, který stačí z bídou na chod přebujelého státu, bez investic pro budoucnost našich dětí.

ANO, TO JE SOUČASNÁ ČESKÁ REPUBLIKA – perpetuum mobile z navoněné bídy

Politici za posledních třicet let, než Českou republiku budovali, tak spíš kompletně a hodně lacino vyprodali. Dopustili kolonizaci vlastního území nelítostnými dravci, kteří si libují v pravidelných bilionových rentách, které si užívají ve svých domovinách daleko od míst, kde je Češi pro ně těžce vydělali.

„Svobodní“ zaprodanci ve vlastní zemi dnes pracují na své pány z cizích států za mrzký peníz a jejich svoboda začíná a končí ve výprodejích a výletech na nákupy zboží nevalné kvality.

Po třiceti letech slouží levní Češi jako pacholci ve vlastní zemi „hodným“ pánům z ciziny, jejichž kapitál má paměť a penízky se kutálí z Čech po miliardách už celé roky ve formě pravidelné a tučné renty. Na Čechy je spolehnutí, makají i za málo a přežijí i v chudobě. Jen trochu remcají, ale když o něco jde, tak prodá jeden druhého.

Mnozí investoři se v Česku chovají naprosto rozdílně než v mateřských zemích, které připomínají více neosocialismus. Za stejnou práci platí doma zaměstnancům násobně více než v Čechách. V jejich vlastní zemi budují sociální stát a v Čechách vytváří pracující chudinu, která pobírá k platu příspěvky od státu pro děti na chleba a vodu. Většina chudých a střední třída neexistuje. V Čechách je několik boháčů z pochybnou minulostí a pak už jen pracující chudina.

V poslední době se často hovoří o diskriminaci prakticky ve všech směrech, ale tam kde utíkají miliardy za práci lidí se o diskriminaci nemluví. Stále více Čechů odchází za prací do zahraničí, kde za poloviční snažení , pobírají dvojnásobnou odměnu u stejné firmy působící v Čechách. Je vidět, že to jde, ale ne doma ve vlastní zemi, kde nikdo neví, čí vlastně je a vlastní politiky titulují jak si zaslouží.

Nechtějí být občany druhé kategorie

Na Karlovarsku se v posledních měsících rozhodují další mladí lidé, že nadobro opustí svůj rodný kraj, ale možná i rodnou zemi, kterou ovládají namlsaní kolonizátoři z celého světa a místní politici jim v tom úspěšně pomáhají už celých třicet let. Perpektivu pro mladé nabízí všude jinde, ale doma jen žebrotu pod úrovní migrantů. Možná i proto se migranti do Čech vůbec neženou. Pracovat téměř za sociální dávky baví jen místní „držáky.“

Výhodou demokracie je to, že pokud se Čechům nelíbí život pracujícího člověka na plný úvazek na pokraji chudoby a sociálního vyloučení, tak zatím mohli odejít a zkusit štěstí jinde. Těch, co se vrací do levné montovny je málo. A další odcházejí.

Platy nižší než zahraniční důchody jsou v Čechách výsledkem práce politiků po třiceti letech hospodaření místních zlojedů.