U příležitosti zahájení lázeňské sezóny byly i letos ceremoniálně oceněny další vážené karlovarské osobnosti. Při Slavnostním večeru bylo předáno jedno Čestné občanství a také Ceny města. K udělení jedné z nich ovšem nedošlo. Jedna městem oceněná osobnost totiž cenu převzít odmítla.
Vzhledem k této ojedinělé, a – dejme tomu překvapivé, ne-li vlastně poněkud choulostivé okolnosti, považuji pro toto zamyšlení přinejmenším za způsobné a taktní, abstrahovat od jmen oceněných, kteří si městem udělené ceny převzali, i od jména osobnosti, která ji odmítla, a všem na tomto místě toliko v neutrální obecné poloze poblahopřát.
Na druhou stranu se ale lze ptát.
Neznalého by možná napadlo, proč si někdo nejprve neověří, jestli mají na ocenění navržení lidé vůbec o ceny zájem. Jiného, kdo správně předpokládá, že na cenu nominovaní v předstihu skutečně k vyjádření svého souhlasu s případnou, jim udělovanou cenou, oslovováni bývají, by se pak mohl s povytaženým obočím pozastavovat nad tím, jestli, odkdy a kdo eventuálně měl informaci, že si někdo ze zvažovaných nominantů přijetí ceny (nakonec) ještě případně rozmyslel.
Nechtít cenu je autentické rozhodnutí dotyčného. Stává se to. A je třeba to plně respektovat. A uvede-li to oslovený rovnou, když mu někdo takovou možnost nabízí, nebo si její přijetí přeci jen následně rozmyslí, je vlastně jedno.
Není ale vůbec nutné takovou skutečnost veřejnému prostoru zamlčovat! A to ani (zvlášť) když každé podobné odmítnutí má sílu vysílat do okolí podněty k řadě spekulací o motivu.
Že by informaci o odmítnutí ceny nikdo dostatečně včas neměl, je sice rovněž možné, nicméně pro leckoho nejspíš dost málo uvěřitelné, zato dost hodně sci-fi.
Kdo tedy má, po karbanicku řečeno, černého Petra?
Většina z nás má sklon příjemným věcem se vystavovat a vychutnávat si je. Nadbíhat jim. A nepříjemným a nechtěným se vyvarovávat, vyhýbat.
autor : Matylda Eremi