V posledních týdne všichni horečně řešili to, že radou města v Karlových Vaech neprošel návrh primátora Kulhánka, který říkal, že k výročí Tibetského národního povstání se vyvěsí 10. března na budově Magistrátu vlajka. Však radní se zdrželi, proti byl jen Kvasnička (ANO), ale Klsák, Kulhánek, Tůmová, Lepík (KOA) a Klíma z (KDU-ČSL) byli pro, ale neměli potřebnou většinu. Opozičník Homolka (Ocojimjde) a Kotek (Alternativa) se toho hned chytli a přisolili si.
Ale krom symbolického vyvěšení vlajky jedenkrát za rok a patřičného opakovaného zviditelnění sama sebe v mediích, bohužel pro Tibet neudělali aktéři tohoto symbolického populismu vůbec nic.
„Z mého pohledu budu rozhodnutí bojkotovat vyvěšením vlajky ze salónku primátora města. To je všechno, co pro to mohu udělat,“ uvedl Kulhánek.To samé chystá i Klsák. „Nemám příliš možností, takže vlajku vyvěsím ze své kanceláře směrem do lesa,“ řekl.
No jsou to milovaní rebelanti a bude zase o čem mluvit, i když Tibetu to fakt vůbec nic nepřinese.
Kotek tvrdí, že rada návrhem Kulhánka překročila usnesení zastupitelstva, kterým je vázána řadu let.V případě, že magistrát vlajku oficiálně nevyvěsí, je připraven uspořádat před radnicí na podporu Tibetu happening, aby i on urval trochu pozornosti a alespoň chvilku se mluvilo i o Kotkovi, který jen mluví.
Po prohledání v archivu se zjistilo, že citované usnesení pomýleným Kotkem platilo pouze jednorázově. Kotek fabuluje i přímo lže často, občas se u svých lží dá i chytit jako na záznamu ze zastupitelstva.
I přes Kotkovo lhaní proběhlo před budovou Magistrátu setkání pěti aktivistů, zde Kotek neoprávněně na stožár města vyvěsil vlajku Tibetu a tím spáchal přestupek, protože bez souhlasu neoprávněně užíval cizí věc a za to mu náleží postih. ,,Jezdit na červenou se nemá,“ a tím spíš, když si Kotek hraje na svatouška.
Paradoxně město má dvě budovy Magistrátu, Kulhánkův návrh však ani toto vůbec neřešil. Mají být vyvěšeny vlajky na obou budovách nebo jen na jedné, to asi nebylo důležité, nebo to byla jen další fraška. Někdo by mohl namítat, že jsme jako v Kocourkově. Ale co ten Tibet páni konšelé?
Zamlžená privatizace Bochovského statku krátce po sametové revoluci, a pochybné převody miliónů z Ruska přes Kotkovo firmu, která vzápětí zkrachovala jsou nehorázné příklady, které ho jednoznačně diskvalifikují i po tehdejší amnestii. Současné Kotkovo herecké výkony jsou asi více motivovány blížícími se krajskými volbami, než pracovitostí, pokud se nejedná o sprosté urážení jeho kolegů v zastupitelstvu.