Přežije Svátek práce 21. století?

Tak už máme za sebou Filipojakubský rej, alias Valpuržinu noc, krátký to čas magicky pohanský, plynoucí za tmy 30. dubna na 1. května. Rozdováděli jsme se u ohňů a vater, v Karlových Varech tentokrát na Sokolském vrchu a prvně i v městském volnočasovém areálu na Rolavě. Symbolicky jsme si to vyřídili s čarodějnicemi, zaskotačili pod májkami při muzice s přáteli a známými, spolkli pár špekáčků i nějaký ten řízný mok. To děláváme tradičně – a rádi!

Zkrátka jsme vespolek přivítali jaročas, příchod slunce, období počátku nové úrody, nových sil, lásek a sounáležitosti.

Nejspíš jen málokdo z nás si při tom všem bujarém veselí už ale vzpomněl, že první máj je i Svátkem práce. A to už celých 128 let – a to mezinárodně zakotveným.

Zajímavostí pro leckoho zároveň bude, že vůbec poprvé na světě si tento den jako Svátek práce připomněli roku 1888 – ve Spojených státech. Teprve až od roku 1890 jeho tradice začíná v českých zemích.

Z historického hlediska, významově, se tento svátek váže k protestní snaze amerických dělníků o pár na svoji dobu přelomových požadavků, mezi nimiž bylo také zkrácení pracovní doby na 8 hodin nebo právo se sdružovat.

Leckteré z někdejších ideálů nejen námezdných dělníků z fabrik nejen zpoza Atlantiku jsou dnes přijímány jako samozřejmost. A nikdo nynější společenské a pracovní výdobytky – vymoženosti, ve střetech za mnoha obětí vyvzdorované, zatím veřejně příliš nerozporuje. Doufat lze, že NEJEN ZATÍM. Snad.

Možná bychom mohli být v dnešní, tak nějak opět spíš rozkolísané než stabilní době více ostražití. Hodnoty vzešlé z poctivého života, mravní zkušenosti a touhy po zrovnoprávnění jsou totiž vždy v ohrožení a první na odstřel. Zvlášť když se stále častěji a rutinněji začíná rozhodovat „o nás, bez nás“ – a přitom, samozřejmě, údajně v radostný prospěch všech.

Proč nemít ten pocit, že svého 200-tého výročí (2088) se Svátek práce možná dočkat nemusí?

Dopisovatel redakce

autor: Matylda Eremi