Šestnáctého září se na horním nádraží v Karlových Varech sešla parta sedmi turistek. Tentokrát byla cesta naplánována na Vysoký kámen. Protože bylo nepříznivé počasí a byl by to riskantní výšlap, tak se dámy rozhodly, že se podívají do Chebu.
V osm padesát nastoupily do vlaku, který se s nimi rozjel směr Cheb. Po čtyřiceti minutách vystoupily a vydaly se směr chebské náměstí. Cestou jedna seniorka zašla do pekárničky a všem koupila koláček na zpříjemnění cesty. Byla ráda, že to tak s nimi mohla oslavit svůj svátek. Všechny Lidušce pogratulovaly.
Po cestě k náměstí je vidět uprostřed kolem krámků vyznačenou celou historii Chebu. Kolem celého náměstí do kola jsou nádherné historické domy. Občas mírně zapršelo, děvčatům to však nevadilo, každá vytáhla svoje paraple.
Jedna ze seniorek řekla, když už prší, tak je lepší si zajít do Retro muzea. Všechny souhlasily a odebraly se na prohlídku. V muzeum je vidět expozice z let šedesátých až osmdesátých, dnes už minulého století. Seniorky zjišťovaly, že některé věci mněly. Byla to nádherná prohlídka. Po prohlídce v Retro bufetu si daly tradičně kafíčko a chlebíček. Po skvělém zážitku se odebraly ještě na náměstí obdivovat historii architektury, které se v Chebu dochovala například v podobě známého Špalíčku. Došly až k Chebskému hradu, ale začalo pršet. Z prohlídky by nic nebylo, tak snad někdy příště.
Pomalu se vracely směrem k nádraží a po cestě si zašly do „mlíčňáku“ dát oběd. Prý zde dobře vaří. Po skvělém jídle se všechny odebraly k vlaku a v třináct padesát odjely zpět do Karlových Varů.
