Ve čtvrtek dne 18.května 2023 ráno bylo chladné počasí. Turistky měly na dolním nádraží sraz ve tři čtvrtě na devět. Sešlo se jich na nádraží dvacet jedna.
Nastoupily do vlaku, a te rozjel směrem Bečov. Na další stanici nastoupily další čtyři turistky. Celkem jich tedy bylo dvacet pět. Cestou si povídaly, mezi tím přišla průvodčí a všech dvacet pět turistek si zakoupilo jízdenku. Během jízdy venku začalo prosvítat sluníčko. Dojely do Bečova, kde vystoupily a vydaly se směrem k botanické zahradě. Před prohlídkou si zakoupily vstupenky a zároveň si koupily kafíčko a chvilku se posadily, aby se nasvačily. Mezi tím jim vedoucí paní Eva dala pokyny a mohly si každý jít kam chtěl na prohlídku. Sraz byl v jednu hodinu u vchodu botanické zahrady. Deset turistek šlo společně a prohlížely si zahradu a vše,co zde roste.
Botanická zahrada byla založena v Bečově nad Teplou v roce 1918 Janem Kodýtkem. Pak šedesát let se o ni nikdo nestaral a zahrada chátrala. V roce 2005 ji odkoupil Jiří Šindelář a vrátil jí život. V současné době je oživována a udržována díky dobrovolníkům ZO ČSOP Berkut. Botanická zahrada byla přijata v roce 2014 do Unie botanických zahrad.
Zachovaly se tu cenné jehličnany, smrky a jiné. 
Dále tu můžete uvidět strom, vzácný korkovník amurský. Je velmi zajímavě rozrostlý. Využívá se v čínské medicíně, používá se sušené lýko na různé nemoci, léčí se jím například průjem, úplavice, zápal plic, tuberkulóza a další.
Roste tu například hlodáš, je to trnitý keř s velkými bodlinami a redukovanými listy. Jeho květy jsou krásně žluté. Roste ve středomoří a západní Evropě.
Můžete tu spatřit růst orlíček alpský, je to dvouletka a okrasná rostlinka. Dále iberka dříve nazývaná štěničník, ten roste na záhoncích i na skalkách. Je tu spoustu rostlinek, například plicník lékařský, kvete v březnu až v květnu. Kolem potoka můžete spatřit boží květ zahradní. Ten kvete v květnu a v červnu. Pochází z jižní Kanady. V botanické zahradě je rostlinek spoustu, ale musíte mít štěstí, aby byly rozkvetlé.
Po krásné prohlídce jim místní prodali buřty a děvčata si je tu mohla upéci na ohni, který už tu plápolal. Byl to pro ně pěkný zážitek u táboráčku. Když si buřty opekly a najedly se, vydaly se po zelené turistické značce směrem k Šibeničnímu vrchu.
Na Šibeniční vrch šly do pořádného nerovného krpálu. Asi po kilometru cesty i když unaveně, ale hrdě vyšláply do cíle. Kousek od Šibeničního vrchu je po pravé straně dřevěná stodola, která je záhadou, proč tu stojí, jsou o ní jen spekulace. Byl to náročný výšlap, ale jsou to zdatné turistky a zdolaly ten nerovný kopec.
Na kopci se nachází pozůstatky popraviště. Stávala zde šibenice, která složila v sedmnáctém a osmnáctém století k popravám. Hned se vyfotily, aby měly památku, že zde byly a vydaly se zpět po stejné trase k vlaku. 
Dvě turistky ještě vyšláply na vedlejší kopec, kde stojí největší kovaný kříž v České republice. Nachází se na Zlatém vrchu. Je od něj krásný pohled do údolí. Tento kříž byl vytvořen uměleckým kovářem Ivo Rudolfem. Po prohlídce se odebraly za ostatními turistkami. Cestou se zastavily v restauraci, aby se mohly občerstvit po náročné túře.
Pak se odebraly na vlakové nádraží a odjely po třetí hodině zpět do Karlových Varů. Byl to náročný, ale nezapomenutelný den, na který budou dlouho vzpomínat.
