Současní ekonomové se dohadují o tom, jak si Česko stojí po třiceti letech svobody a demokracie, kdy skončil socialismus s lidskou tváří a komunisté se dohodli s komunisty na svobodném a demokratickém státu. Jakým směrem se vydají Češi v roce 2020…
Levá nebo pravá, dobrý je kdo dává…
Po převlečení rudých kabátů a odhození srpu a kladiva se z mnoha soudruhů ředitelů národních podniků a vybraných svazáků stali mávnutím Santa Klausova kouzelného proutku, doslova přes noc vážení podnikatelé s pravicovým myšlením. Taková byla realita divokých devadesátek v tehdejším Československu.
Privatizační klika se rozjela na plné obrátky. Politici kromě toho, že rozprodali co se dalo i nedalo, dodnes nenasadili ekonomickou strategii, která by jasně říkala v jakých strategických odvětvích se bude tehdejší Československo rozvíjet, a to trvá bohužel až do dnes.
Hospodářkou moc soudruzi úplně neodevzdali…
Za připomenutí stojí i to, že komunisté předali pouze politickou moc, ale nikdy moc ekonomickou, ta jak známo je vždy, až na prvním místě. A kapitalismus nikdy jak známo lidskou tvář neměl.
Dnešní ekonomickou situaci popisují mnozí právě s ohledem na to, že politici se horečně věnovali především privatizaci všeho, co bylo vybudováno pod socialistickou značkou, aby následně skončilo v soukromých rukách. Asi vůbec nepřemýšleli o tom, co si stát ponechá, aby mohl dál krmit „drahou demokracii a politici si porcovat svého medvěda.“ Tak mnoho prosperujících státních podniků, které snášeli pomyslná „zlatá vejce“ politici rozprodali kamarádům z kapitalistického západu, ale i sami sobě. A jako noví vlastníci si dodali také nové ekonomické modely, které především cizincům každoročně vyvádí z Čech pěknou sumu na konta přímo do svých domovin. Každoroční suma, která se z Čech vyvede do zahraničí se pohybuje už kolem 500 miliard. A tak mnoho Čechů se stalo jen námezdní pracovní silou s nejnižšími mzdami široko daleko. Cizinci vydělávají v Čechách astronomické peníze a Češi ? Je jen hrstka vyvolených a těch chytrých, kterým kapitalismus umožnil skutečně zbohatnout.
Skutek utekl…
Ve srovnání se sliby politiků, kteří ve své době občanům tvrdili, že do 5.ti let doženeme Německo a do 10.ti Rakousko se svobodné Česko v mnoha ukazatelích naopak propadá a blíží se více k rozvojovým zemím. Po zaplacení daní a mizerném zaplacení práce, už v Čechách nezůstává téměř na nic. Dnes by tomu nejspíš Češi neuvěřili, stejně jako dospělí už nevěří na Santa Klause. Češi už dnes ví, že se jednoduše zázraky prostě nedějí, a ten kdo slibuje něco zadarmo bude nejspíš jen jeden z mnoha podvodníků, kteří se u nás prohánějí v luxusních limuzínách.
Z louže do bláta…
Tvrdě vydělané peníze umožňují Čechům jen přežívání. Vytvořené zisky nadnárodních korporací kolují v žilách ekonomik kolonizačních zemí našich demokratických přátel a spojenců. Třicet let po skončení socialismu si Češi svobodně lebedí ve stále rostoucích dluzích. Hodným přátelům ze západu už dluží, jak fyzické a právnické osoby, tak stát, který své saldo postupně navyšuje.
Jak dlouho vydrží „Česká morčata“ pracovat za pakatel ve srovnání se svými demokratickým spojenci s rozvinutým sociálním systémem, který láká mnoho „uprchlíků“?
Asi přiléhavé jsou výroky ekonomů, kteří hovoří o tom, že ekonomické vakuum, jež vytvořili politici po listopadu 1989 bez jasné vize a strategie, hbitě vyplnili právě zahraniční nadnárodní korporace. Ty si pro pracující Čechy dodaly do nakoupených fabrik své vlastní ekonomické systémy, ale velmi odlišné od těch, které používají ve svých domovinách. Čechům se neplatí stejně jako u nich doma, ale o poznání méně, i když se jedná o stejnou práci. Mzdové stropy regulují mzdy počínaje doktory v nemocnicích, až po dělníky tvrdě pracují v zahraničních fabrikách, které vyrábí v Čechách západní kvalitu.
Zahraniční kapitál je často už dávno zpět u svých investorů. Nyní se vytrvale a nemravně z Česka vytahují peníze donekonečna formou „rentiérského kapitalismu.“ Konec konců našim demokratickým spojencům to nemůže mít nikdo za zlé, když jim to, co zde ve velkém dělají, zákony v Čechách umožňují. Vyvádění peněz z Čech je tak snadné, že to svádí čím dál, tím více firem, které si chtějí užít své zisky v cizině, kde to jde také lépe než doma.
Z komedie politických elit se stává pokrytecké tragedie
Místní politici se hlasitě dohadují o několika miliardách, ale přitom celá desetiletí vůbec neřeší to, že z Česka se v klidu a pohodlně vyvede z produkce vlastních lidí okolo půl biliónu korun každý rok.
Při každoroční tragikomedii, dohadování se politiků o drobné v Českém rozpočtu se musí „západní přátelé“ doslova válet smíchy. Už jen proto, že si z Čech za roky vyvedli částky, o kterých si místní mohou nechat jen zdát.
Pracovití, ale nevidomí…
Česká ekonomika se tak trochu dá přirovnat k tomu, jako když máte díru v hrázi plné vody. Místo toho, aby jste jí rychle, i když za draho opravili, tak vozíte z daleka vodu do přehrady cisternami, a po malých částkách si dokolečka půjčujete peníze na doplňování vody od toho, který vám díru do hráze s vašim svolením udělal, aby si mohl odebírat několikanásobně více než všichni ostatní a přitom se ještě tváří, že vám vlastně celou dobu pomáhá.
Smutné je, že politické elity celé roky nenašly odvahu přinést jasnou strategii pro Českou ekonomiku, pro budoucnost celé země, našich občanů v produktivním věku, seniorů a dětí. Mladí už dnes hledají perspektivu v ekonomikách, které jim nabízí za práci koláče, a ne jen suché placky z nejlevnější mouky, která jen trochu zplesnivěla s vysvětlením, že při pečení se plíseň přeci zničí. To, že jsou Čechy popelnicí Evropy dokazuje i dvojí kvalita potravin a jeden z nejvyšších výskytů rakoviny.
Politické elity budou muset rychle a správně rozhodnout…
Nechají dál naše politické elity vyvádět dcery svých nenasytných matek nadnárodních korporací peníze vydělané v Čechách a mlčky podporovat západní ekonomiky kolonizující náš průmysl a obchod, z kterého si vyvezou ve velkém zde vydělané peníze?
Najdou politické elity odvahu se nehrbit hned za Českými hranicemi před těmi, kteří je přes nacpaná břicha téměř ani nevidí?
Pochopí konečně mocní, že v Čechách chybí stále více donekonečna vyváděné peníze, a proto se významně brzdí naše investiční možnosti a téměř stojí rozvoj moderních technologií, které by pomohly zlepšit výkon průmyslu a mnoha dalších živořících odvětví?
Evropané si zdaleka nejsou rovni…
Nejen ekonomové hovoří nahlas o aplikování neetického rentiérského kapitalismu, vyznačujícího se pamětí kapitálu s drastickými dopady na novodobé kolonie. Stále výraznější rozdělování občanů na „evropany první a druhé kategorie,“ nemůže být donekonečna tím, co by si submisivní Češi, krom demokracie a svobody do budoucna přáli nejen pro sebe.
autor : Michal Riško