Nedávno získala širokou mediální publicitu zpráva organizace Amnesty International o stavu lidských práv v České republice. Pomiňme fakt, že tato vlna byla vyvolána spolkem, který si z kritiky porušování lidských práv vyvtořil velice slušnou obživu – a kapři si, jak známo, nikdy sami rybník nevypustí – a pojďme si v tom trošku zabruslit, když je venku takový mráz.
Podstatou kritiky AI je náš údajný odpor vůči imigrantům, tradiční diskriminace Cikánů a vývoz zbraní. Všechny tyto body jsou, diplomaticky řečeno, založeny na spekulacích, zbožných přáních, chybných premisách a nutkavém pocitu vyššího poslání ve jménu všeobecného dobra.
Zpráva uvádí, že čeští politici se vyjadřují xenofobně a česká společnost odmítá přijímat chudáky běžence. Mám rád tyhle salónní experty, kteří se fundovaně vyjadřují k čemukoliv, aniž by o problému cokoliv bližšího věděli, či dokonce jej studovali přímo v místě jeho výskytu. Jejich nejslavnějším představitelem byl Karel Marx, který vybudoval svou slávu na velice přesvědčivém výkladu potřeb a tužeb proletariátu, aniž by kdy v životě vkročil do jakékoliv továrny, nebo hovořil s nějakým dělníkem. Z žijících teoretiků dobra je možno zmínit Jakuba Jandu, nyní již ředitele významného dezinformačního a nenávist šířícího think-tanku Evropské hodnoty. S významným filozofem Marxem nemá neúspěšný gaypornoherec Janda pochopitelně společného nic, vyjma oné schopnosti zasvěceně hovořit o něčem, o čem nemá ani páru.
Ano, občané České republiky jsou sice skutečně zdravě a přirozeně xenofobní a mají k tomu velice dobré důvody, ale s přijímáním cizinců mezi sebe nemají nejmenší problém. Naše obavy neplynou totiž z toho, že se paušálně bojíme všech cizinců, bojíme se pouze těch, kteří jsou nositeli kultury, jenž je nekomaptibilní s kulturou naší a kteří se jako hosté odmítají této naší kultuře přizpůsobit. Jak jistě již každý uhodl, jde především o imigranty islámského vyznání.
A rozhodně nemám na mysli islám jako náboženství, jako víru v Boha, jenž je soukromou věcí každého člověka a jejíž svobodné vyznávání je jedním z pilířů liberální demokracie. Myslím tím pochopitelně politický islám, jenž je s tím náboženským neoddělitelně propojen a jehož božské, a tedy nezměnitelné principy, jsou s liberální demokracií naprosto neslučitelné.
Češi odmítají přijímat islámské imigranty a mají k tomu velice dobré důvody. Vidíme totiž, jak dopadly země, které je přijímají s otevřenou náručí a my takto prostě dopadnout nechceme. Žijí zde statisíce cizinců – Ukrajinců, Vietnamců, Rusů a tedy pravoslavných i budhistů – a s žádným z těchto etnik ani náboženství nemají Češi absolutně problém. Tolik k údajné české nemorální xenofobii.
Stran údajné diskriminace Cikánů, založené především na vládní zprávě z roku 2016, vypracované ještě nechvalně proslulým ministrem cikánských práv Jiřím Dienstbierem, se snad ani nemá cenu nějak obsáhle vyjadřovat. Ani Dienstbier si pochopitelně nevypustí svůj rybník a proto nemohl v těch svých proslulých výročních zprávách, které produkoval stylem „ctrl-c, ctrl-v“ psát nic jiného, než že integrace Cikánů se stále nedaří a můžou za to výhradně gádžové.
Já osobně znám celou řadu cikánských rodin, kterých se jeho bláboly netýkají. Jsou dokonale integrované, živí se prací, jejich děti chodí do běžných škol a kromě vzhledu se od většinové populace vůbec nijak neodlišují. Bohužel jsou ve výrazné menšině.
Většina z nás bude znát spíše právě onu jejich většinu. Asociály, kteří se i přes léta gigantické státní pozitivní diskriminace, která jim z životní cesty umetá všechna smítka, odmítají z vlastní vůle kamkoliv posunout a začít fungovat jako všichni ostatní. Pracovat, dbát o vzdělání svých dětí, neničit svá obydlí, nežít na smetišti, nenasírat ani nešikanovat své sousedy a hlavně – nevynucovat si neustálá privilegia po záminkou neexistujích ústrků ze strany většiny.
Cikánským dětem nikdo ve vzdělání nebráním je to přesně naopak. Jsou k němu postrkovány a dostává se jim výhod, které bílé děti nemají. Jenže kde není vůle, postrkování nemá význam. Jejich rodiče nevidí důvod, proč by se měli jejich děti trápit na školách – vždyť přece slušné peníze se dají „vydělat“ bez námahy i jakéhokoliv vzdělání na úřadě. Gádžové je vydělají.
Amnesty International také zmiňuje kauzu vepřína v Letech. Kupodivu stát nechválí za to, že se mu podařilo vykoupit prasečák nestojící na místě bývalého pracovního tábora v ceně 200 miliónů Kč za 450 miliónů. Ani ho nekritizuje, že takto vyhazuje z okna veřejné peníze a platí dvojnásobek za něco, co nepotřebuje, místo aby tyto stamilióny věnoval třeba na onu údajně váznoucí integraci. Ne, kritizuje nás, že to trvalo příliš dlouho. Tak nám to promiňte, soudruzi lidskoprávníci, nebyly prostě peníze, gádžové málo dávali do státní kasičky, až agent Bureš je teprve pořádně podojil.
Na závěr jsem si ponechal ten náš lidská práva masivně porušující vývoz zbraní. Ve zkratce lze říci, že podle mudrců z AI se totiž zbraně nesmí vyvážet tam, kde by mohly být použity ke svému hlavnímu účelu – tedy ke střílení, většinou do lidí. No já nevím, Harvard, Oxford ani Templetonovu cenu nemám, ale zbraně se přece vyrábí proto, aby se s nimi střílelo. Většinou do lidí.
Mohou je použít lidé dobří a střílet s nimi do lidí špatných a nebo naopak. Nebo na sebe jimi mohou střílet i jen dobří, či jen špatní lidé. Variant je mnoho a výrobci i vývozci fungující v režimu volného trhu tyto filozofické otázky pravděpodně do svých plánů nezahrnují, protože by nic nevydělali. Kromě toho ve srovnání s vývozem zbraní USA co do množství a především co do cílových rukou, kdy Američané na rozdíl od nás skutečně dodávají zbraně přímo těm zlým lidem – například islámským teroristům – je těch našich pár beden prodaných nikoliv teroristům, ale údajným spojencům kapičkou v oceánu a nemá nejmenší smysl se jí zabývat.
Tyhle zprávy všech podobných organizací, které si vytvořily skvělý byznys z lidských práv nebo imigrace a pěstující ho výhradně za peníze daňových poplatníků, nemají ani cenu papíru, na kterém bývají vytištěny. Vyrábějí je genderově, ideově a společensky zmatení humanisté, které po tisících produkují vysoké školy a kteří se jiným způsobem než parazitováním nejsou schopni uživit.