foto : ČTK
TAKÉ MÁTE VE SVÉM MĚSTĚ POLICEJNÍHO PRÁSKAČE?!
Vyhodili ho dveřmi a vrátil se oknem. Výstižnější přirovnání, které by pojmenovalo touhu Zemanova přítele Karla Srpa po funkci a uznání, bychom hledali nejspíš marně. Kontroverzní předseda Jazzové sekce po nich odjakživa prahl jako pověstná slípka po plivanci.
Když Zeman před lety narazil s výsadkem Srpa do Etické komise pro ocenění účastníků protikomunistického odboje a pak znovu do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, dal mu cenu útěchy: státní metál. Že „Hudebník“, jak si Srpa bez valné fantazie pojmenovala komunistická Státní bezpečnost, hrál na obě strany, nepochybují hlavně ti, kteří se o sobě dočetli celé litanie v estébáckých archivech. O lidech z branže prý Srp mluvil rád. A často.
Miloš Zeman sází na kontroverzní figury komunistického režimu a estébácké pohůnky už dobrých dvacet let. Bývalé kádry v čele s hlavouny SSM i komunistické partaje typu Miroslava Šloufa coby někdejšího premiérského šéfporadce, bývalého okresního tajemníka KSČ Hermanna v roli Zemanova tajemníka ve Strakově akademii nebo placeného propagandistu komunistického aparátu Šímu či velitelské špičky tehdejší pohraniční stráže měl Zeman po boku celou premiérskou éru. Včetně (sic!) poradce Srpa.
S jejich udavačskou historií si ale nedělal nikdy hlavu. Naopak, třicet let po listopadové revoluci ji má pořád za přednost. Záběry na Zemanova aparátčíka s papalášskou minulostí ve Štěpánově pražské KSČ, dnes prezidentova tajemníka Jaroslava Hlinovského,a další prominenty normalizace, kteří při nedávné mši za Karla Gotta ve svatovítské katedrále předstírali modlitbu, byly jednou z nejbizarnějších podívaných roku. Právě Srp, který se tak rád ohání měsíci v komunistickém vězení a disidentskou snídaní s prezidentem Mitterrandem, je s nimi jedna ruka.
Šéf Jazzové sekce, notoricky bažící po režimních poctách, teď požaduje po legendárním písničkáři Jaroslavu Hutkovi omluvu. Tvář sametové revoluce totiž dlouhodobě tvrdí, že právě Srp alias „Hudebník“ na něj donášel komunistické Státní bezpečnosti. Historici Petr Blažek a Miroslav Vodrážka, ausgerechnet badatelé toho samého Ústavu pro studium totalitních režimů, do jehož rady chtěl Miloš Zeman před časem Srpa dosadit, teď u soudu dosvědčili, že spolupráce někdejšího šéfa Jazzové sekce s komunistickou StB byla opravdu masivní. A že ji lze doložit archivy. Mít uvnitř svého Srpa by bylo bývalo pro Zemana fajn; jeho „Hudebník“ by mu ochotně dosvědčil klidně i první řadu mezi studenty na Národní třídě v listopadu 1989.
Karel Srp je přitom jen kapkou v moři těch, kteří se s drzým čelem spoléhají na mozky vymyté ruskou propagandou a na zapomnění i frustraci neúspěšných. „Hudebník“ tak dál vymetá hradní recepce a „Bureš“ s „Falmerem“ vládnou nerušeně republice. A Jaroslav Hutka může ještě dlouho přemýšlet, jak „Krásná je zem“.
Psi štěkají a karavana jde dál. Místní soudy se u donášení komunistických fízlů točí zatím spíš na ověření podpisu než na pádných argumentech a s jídlem roste chuť. „Během dosavadního styku předal řadu poznatků o konkrétní negativní činnosti osob. Současně byla přes jeho osobu (…) prováděna preventivní i represivní opatření. Při předávání informací sdělil vždy konkrétní místa a veškeré skutečnosti,“ pochvalovala si přitom Srpa ve spisech Státní bezpečnost.
Ale jak říká prezident republiky, jen marginálie….
ZDROJ : forum24.cz