Kolonizace Čechů se evropské honoraci vydařila

REKLAMA

Vábení politiků za svobodou a demokracií po třiceti létech pokračuje chudobou a nejistotou do budoucna.

Asi nejzdařilejší kolonizace novodobého otrokářství se dá nazvat kapitalistickým rentiérismem, který dokonale poslal většinu tvrdě pracujících lidí na pokraj chudoby. Politici slibovali, že životní úrovně našich západních sousedů za pár let také dosáhneme, ale stal se pravý opak. Mnoho Čechů se topí v dluzích a svou svobodu mají ukradenu ekonomickými možnostmi, které jim umožňují cestovat jen za humna. O cestování si mohou jen nechat zdát.

Jaký je rozdíl mezi zaměstnanci v postkomunistických zemích a těch západních, ke kterým často, a s respektem vzhlížíme. Každý zaměstnanec v západní fabrice, za stejnou práci bere měsíčně o tisíce více než Čech v místní pobočce. Ale výrobky z obou poboček se prodávají za stejné peníze. Hospodářské výsledky už stačí jen daňově zoptimalizovat, odvést daňovou povinnost a odeslat si Čechy vydělané peníze pěkně domů do ciziny a budovat další vzestup svých investic.

Pokud by snad otročící pracující chtěli více peněz, tak stačí jen lehce pohrozit, že se výroba přesune dál na východ a Češi už poslušně panáčkují a od výplaty k výplatě pracují za pár korun dál.

K tomu všemu stačilo našim kapitalistickým sousedům si v Čechách koupit výrobní kapacity a za pomocí politiků v privatizačních šachách rozbít místní konkurenci. Pak už si stačí jen nastavit ceny, aby pracující Čechy dokonale oholili.

S vytvořenými monopoly se investice nejen s jistou rychle vrátí, ale navíc z uhoněných Čechů stále kape tučná a pravidelná renta. Ekonomické jistoty je pro kolonizátory více než dost, Češi hodně vydrží.

Aby toho nebylo málo, tak si vláda v době pandemické krize podřezává větev na straně příjmů upozorňují respektovaní ekonomové, protože následně nastoupí krize ekonomická a jakékoli kolísání nebo změny mohou být pro zesláblé ekonomiky ranou do vazu a prohloubení dluhové pasti.

Zadlužit sám sebe, nebo dokonce celou zemi je vždy to poslední, na co by se normální člověk mohl těšit. Ale u politiků je to řešení, kterému dávají přednost.