Dne 2. listopadu 2023 se sešlo třináct turistek na dolním nádraží u autobusové zastávky číslo šestnáct. Kolem desáté hodiny přijel autobus, děvčata nastoupila s ostatními cestujícími a řidič se rozjel směr Kyselka. Po necelé půlhodince autobus zastavil v obci Kyselka, děvčata vystoupila a dala se cestou směrem ke skalnímu prameni Mattoniho.
V malém parčíku pod skalním vodopádem je umístěna socha Jindřicha Mattoniho z roku 2013, tato socha je nahrazena replikou, kterou vytvořila akademická sochařka Veronika Psotková.
Svah pod Ottovým pramenem byl upraven s kaskádami vodopádů a jezírek. Byla zde vytesána jeskyně (grota), kde dodnes stále teče pramen Mattoni.
Ottův pavilon je pořád v rekonstrukci.
Turistky dále pokračovaly lesní cestou, až došly k místu zvanému Ottovo odpočívadlo. Toto odpočívadlo bylo vybudováno podle přání manželky Heinricha Mattoniho Vilemíny. Mělo kdysi stříšku, která napodobovala paraplíčko. Zde si místo děvčata prohlédla. Výhled byl na podzimně zbarvené stromy, které za tu dobu vyrostly. Na tomto místě se společně vyfotily. Pokračovaly dál po cestě napadaným listím, nádherná podívaná na zbarvené stromy.
Po pár metrech došly k altánku nazývaném Jindřichovo odpočívadlo. To místo bylo pojmenováno podle samotného vlastníka a budovatele lázní Kyselka Heinricha Mattoniho. Zde se turistky nasvačily. Jak tak seděly, tak si jedna turistka všimla vyrytého nápisu na stole. A to přečetla: NEJKULAŤOULINKATĚJŠÍ, NEJNEOBHOSPODAŘOVÁVATELNĚJŠÍMI – patří mezi nejdelší česká slova..
Po občerstvení pokračovaly dále lesní cestou, až došly k muzeu Mattoni. V muzeu je přivítal vlastník některých rekvizit, pan kurátor muzea Mattoni, Ladislav Adalbert Sýkora. Děvčatům dělal celou dobu průvodce. Povídal o začátcích budov stáčíren Mattoni. Každou vystavěnou rekvizitu o ní vyprávěl, k čemu byla používána. 
Po prohlídce muzea rekvizit je zavedl do místnosti, kde se posadily a mohly zhlédnout krátký film o opravách Löschnerova pavilonu do podoby dnešního muzea. V muzeu je příjemná kavárnička, kde děvčata na závěr prohlídky si mohla posedět a dát si výbornou kávičku. Tu pro ně uvařila milá paní recepční muzea.
Na závěr se turistky vyfotily s panem kurátorem Sýkorou. Všem se to moc líbilo, poděkovaly za krásné povídání, a rozloučily se. Pokračovaly směrem lesní cestou, až došly na autobusovou zastávku.
Tam jim po chvilce přijel autobus a s ním odjely do Karlových Varů a tam se rozešly.
