Česká televize odvysílala v hlavních zprávách reportáž o dvou moravských vesnicích. O vesnici pokrokové a o vesnici zpátečnické. V té pokrokové topí většina spořádaných občanů plynem a pouze malé procento anarchistů pevnými palivy. Ve vesnici zpátečnické je to přesně naopak. Duch reportáže byl pochopitelně silně nakloněn pokroku a podle toho také vypadala. Ten nejdůležitější fakt – vysvětlení proč tomu tak nejspíše je a například porovnání nákladů – v ní nezazněl. Informační hodnota reportáže naprosto nulová, zpracování silně tendenční. Proč je takový prázdný nepodarek navíc zařazen do hlavních zpráv, kde pouze zabírá místo důležitějším informacím, skutečně netuším.
Respektive tuším, ČT by místo tohoto zpravodajského poblijónu musela například informovat o mnohatisícových demonstracích Němců, vyjadřujících silnou nespokojenost s vládní imigrační politikou. A to by mohlo nabourat dlouho pečlivě budovaný mediální obraz dokonalého světa na západ od našich hranic, což je pochopitelně nežádoucí. Takže se místo reportáže z bublajících Drážďan, Chotěbuzi či Berlína raději za vlastní peníze dozvíme zásadní informaci o tom, že ve Velkých Pavlovicích se topí plynem a v Praci zase uhlím. Paráda, takhle přesně si koncesionáři určitě představují zpravodajství.
Vraťme se ale raději k problému vytápění rodinných domů a to nejen na Moravě. V reportáži to nezaznělo, v jejím následném zpracování na webu ČT24 už sice ano, ale málokdo z televizních diváků se zřejmě po zprávách odebere na web ČT, aby si tam dohledával to, co z obrazovky nezaznělo. Hlavní důvod, proč lidé v obci Prace topí pevnými palivy a nikoliv plynem, který je zde zaveden od roku 2006, asi nikoho kromě reportérů ČT příliš nepřekvapí. Ano, kupodivu jsou to náklady na topení. Topení plynem je dlouhodobě v žebříčku nákladů na druhém místě za elektřinou a pevná paliva uzavírají opačný pól tabulky.
Nebudu vás unavovat čísly, jsou snadno k mání, jen dodám něco z vlastní zkušenosti. Také jsme si nechali do domu zavést plyn, nadšení tím, že bude všude čisto a bezpracné teplo. Čisto bylo, bezpracné teplo už bohužel nikoliv. Abychom si na každoroční vyúčtování nemuseli pokaždé brát hypotéku, byli jsme nuceni topit úsporně a tudíž jsme každou zimu doma mrzli za šílený majlant. Po čtyřech letech jsme si řekli, že už dál RWE sponzorovat nehodláme a vrátili se k uhlí. Díky automatickému kotli máme doma v zimě trenkovou teplotu a roční úspora oproti plynu činí přibližně 35 000 Kč. Ne úplně každý totiž bere měsíčně minimálně onu mediálně proslavenou průměrnou mzdu a podobné problémy tedy řešit nemusí.
A to je také nepochybně ten hlavní důvod, proč obyvatelé Prace zarputile odmítají sponzorovat plynovým baronům nové mercédesy a letní vilky na Jamajce. Nikoliv proto, jak vyzněla reportáž, že by díky své natvrdlosti nechápali ekologický přínos plynu a že by nechtěli mít ve své dědině čistý luft, ale jedině proto, že si ten plyn prostě nemohou dovolit. Já chápu, že něco takového je pro pražskou reportérku s pražským veřejnoprávním platem asi nepředstavitelné, ale je to skutečně tak. Oni na tu ekologii prostě nemají. V Praci totiž nejspíš nedosahuje průměrná mzda ani důchod průměrných hodnot, neřkuli těch pražských.
Je to naprosto stejný případ, jako s auty. Co čtvrt roku se objeví v ČT nebo v nějakém jiném pokrokovém médiu objevitelská reportáž o tom, že jsme vrakovištěm Evropy a průměrné stáří vozidel je u nás patnáct let. A jejich autoři se vždy nesmírně diví a vždy se tomuto pro ně naprosto nepochopitelnému jevu pokoušejí znovu a znovu přijít na kloub. Ještě nikdy se jim to nepodařilo. Vždycky budí dojem nezvratného přesvědčení o tom, že Češi si doma resuscitují své obstarožní vraky proto, že jsou fanatickými fanoušky značky a jen proto odmítají vyndat ze strožoku půl mega na nové.
Obyčejní lidé jsou totiž většinově zpravidla pod průměrnými příjmy i důchody a nemohou si dovolit spoustu pro novináře běžných věcí. Nejenom plyn nebo nové auto, ale třeba ani novou ledničku nebo televizi či dokonce boty. Jako všude jinde v liberálních demokraciích, nebo chcete-li v kapitalismu. Tak to prostě je, svoboda vždycky něco stojí. Ovšem u nás to má ještě jednu dimenzi navíc, která to celé posouvá do absurdního extrému.
U nás totiž máme takový zvláštní kapitalismus. Máme tady sice záplavu západního zboží a služeb za západní ceny, včetně toho plynu, ale příjmy máme oproti Západu zhruba třetinové – a tedy jaksi stále kapánek Východní. A podobné zbytečné reportáže o ničem to asi nezmění.