Cena rohlíku ukazuje navoněnou bídu
Hladový český rohlík už stojí víc než dvě koruny. Od dob, kdy se Češi vymanili ze zatuchlého socialismu, aby okusili blahobyt, svobodu a demokracii, tak během třiceti let, díky nové politice a politikům reálně zchudli. Navíc k tomu jako bonus si každý narozený Čech nese ke své tíži 247 522 Kč veřejného dluhu.
Některé zahraniční řetězce ovládající české spotřebitele už překročily psychologickou hranici. Za obyčený chleba si někde zákazníci připlatí až šest korun. Takové novoroční dary čekají na Čechy v obchodech a kromě potravin se budou měnit ceny také u dalšího spotřebního zboží.
Zdražování jaké Češi dlouho nepamatují se nejspíš projeví v dalších týdnech a měsících a nejspíš si toho všimne už každý, kdo nakupuje.
Podle obchodníků se nárůst cen očekává v jednotlivých kategorií komodit v rozmezí 5–15 procent v průměru.
Řetězce dokonce začaly překračovat takzvané psychologické ceny a zdražují zboží, kde dlouhodobě drží nízkou marži hlavně proto, aby se staly návnadou pro více zákazníků, kteří si při návštěvě řetězce nakoupí také jiné zboží, kde naopak pěkně vydělají.
Prní obchodní řetězce zahraničních investorů už v minulých dnech cenu rohlíku zvedly z 1,90 na 2,30 koruny. Za růst cen podle obchodníků nohou nejen ceny vstupních surovin, energií či nákladů na logistiku, ale také vyšší cena lidské práce.
Je vidět, že zahraniční kapitál ovládající ceny v Čechách se o své tučné zisky nehodlá připravit. Stále více čechů z přihraničí jezdí nakupovat za hranice, kde ve stejných řetězcích nakupují dlouhodobě vyšší kvalitu za nižšší cenu. Porovnání cen bude možné, ale až za několik měsíců po té, co se plíživé navyšování cen snad na nějakou dobu ustálí.
Jen důchodci pamatují doby, kdy v „Čechách bylo zle“ a cena rohlíku byla třicet haléřů a poctivé mlého za dvě koruny na celém území tehdejšího Československa.
KOMENTÁŘ KVL
V Karlovarském kraji při neziskových kulturních aktivitách totlik preferovaných hejtmanem Kulhánkem nejspíš už brzy kulturní produkce budou přehlušovat prázdné kručící žaludky věrného publika, tolik zamilovaného do neivestičních dotací a projídání veřejných rozpočtů. Ti co tvoří, budují a investují do projetků s perpektivou návratnosti a budoucí prosperitou, která vytváří pracovní místa a zisk, mizí za hranicemi Karlovarského kraje po desítkách.
Karlovy Vary za osm let Kulhánkovi vlády smyslu plnou a produktivní investici nazažily. Za to si všichni i proti své vůli užívali plnými doušky desítky podbízívých festivalů „zadarmo“a moře neziskové kultury kamárádů a voličů žíjících bez perpektivy pro budousnost, ze dne na den. Za ziskovou kulturou místní už roky jezdí jinam.
