Kdysi dávno před několika lety mi jeden známý vyprávěl anekdotu o jakémsi koktavém zaměstnanci, který zděšen přiběhne ke svému přidělenému vedoucímu na šachtě a snaží se ze sebe alespoň vypáčit několik slov:“.. pa..pa..ne..ne ve..ve..ve..dou..dou..cí..cí ve..ve..“ Zde jej štajgr přeruší a nařizuje mu: „..Lojzo, sakra, pro boha, zazpívej mi to!..“ Načež zaměstnanec začne ihned plynule bez poruchy řeči zpívat: “…pane vedoucí, ve skladě Vám hoří petrolej..“ Jak známo, koktaví lidé při zpěvu okamžitě zapomenou na tento svůj handicap. Výjimku, zde pouze tvoří snad jen árie Kecala/vesnický dohazovač z opery Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany napsané na libreto Karla Sabiny, kterému toto dilema i při zpěvu fakticky zůstalo asi vzhledem k záměru realizace této komické opery. Prodaná nevěsta měla premiéru před 153 lety, tedy dne 30. května 1866 v Prozatímním divadle v Praze.
Pro dnešní téma, jak zvládat úspěšnou komunikaci 21. století v neustálém každodenním shonu, náporu, přepětí a někdy také i opakovaném stresu, jsem si připravil pár cenných rad, o které bych se s vámi rád touto cestou podělil.
Představivost je do jisté míry cestou k vysněnému shora uvedenému tématu. Proto ovládejme svou obrazotvornost dřív, než napáchá značnou újmu/škodu. Na co bychom si měli především obzvláště dávat pozor:
- na negativní autosugesci, která je strůjcem řadu ztracených již zašlých příležitostí
- na sklon přeceňovat význam událostí, které směřují ke špatně řízené představě což je neschopnost správné reakce v zátěžových momentech, která dále vede k samotné absenci pěstování sebedůvěry
Negativní autosugesce překrucuje skutečnost, posiluje naši snahu před ní opakovaně utíkat, z čehož mohou plynout další možné obavy.
Všechny obavy:
- umocňují zápornou zátěž z minulosti
- přiživují neustále negativní představivost
Uvědoměním si bodu tohoto zlomu/reality budeme schopni řadu akcí/věcí uvést na pravou míru což znamená, že jednotlivým událostem dodáme odpovídající směr. Rozvinutím důvěry v sebe sama neboli sebedůvěry vymizí dřívější nesrovnalosti způsobené naší obrazotvornosti. Ovšem, aby to nebylo zas tak jednoduché, vše záleží na tom, na kolik se dokážeme ovládat.
Šifrou k úspěšné komunikaci je tedy tvorba pozitivních asociací, autosugescí, afirmací pomocí vizualizace, která nás dovede ke vzorci: negativa oslabíme znásobením pozitiv.
Zvládání emocí znamená býti méně impulzivní. Zkratovité, impulsivní, nekontrolovatelné jednání doprovází převážně absence nedostatečného promyšlení, které pak bývá následně zdrojem samotné úzkosti. Dalším tedy pomocným klíčem úspěchu/vyluštěním šifry je tedy v zásadě vyčkávat na možnost výběru což jinými slovy znamená nenechat se unést/unášet ihned podmětem.
K tomuto rozluštění často poslouží:
1) rozlišovací schopnost
2) mentální ovládání
3) analýza analogických situací z minulosti zažitých,
které nás již dovedou k odpovídajícímu uspokojivému řešení.
Nahrazením impulzivnosti rozvahou a především také zdravým úsudkem je zcela žádoucí, neboť do tohoto procesu se často vkládá samotné podvědomí s přehnanou reakcí tzv. psychického otřesu/emočního šoku. Rozvahou a zdravým úsudkem je tedy nutné tomuto nežádoucímu stavu vědomě čelit/zamezit. Za zmínku též stojí, že impulzivní lidé mohou doprovázet například mechanická jednání (různé mimiky/stahy obličejových svalů, gesta/pohyb částí těla zvané též – nonverbální komunikace).
Vždy je téměř jisté, že je tedy nezbytně nutné v zátěžových hodně vypjatých situacích ponechat/zachovat si tzv. chladnou hlavu, čemuž předchází tzv. mentální zklidnění, které za pomocí vámi již osvědčené metody (nebo je také spousty uvolňujících technik uveřejněných na internetu) navodí v pravý okamžik očekávanou fyzickou a psychickou relaxaci organismu. Kontrola přehnané nevázanosti umožní nefiltrovat veřejně své pocity; to povede k pěstování duchapřítomnosti což je do jisté míry tolerantní nastolení zdravé chladnokrevnosti, neboť duchapřítomnost není nic jiného než schopnost se přizpůsobit jakékoliv, tedy někdy i málo čitelné situaci. Tímto se do značné míry dají rozlišovat nevýhody, výhody určitého postoje, které nás mohou vyvést ze situací, o kterých se nechvalně hovoří v souvislosti s faux pas. Že tyto „události“ se k nám neustále hrnou je skutečností, ale my pouze neznáme den ani přesný čas, kdy k nám zase doputují.
Dnes již není žádným tajemstvím, že svým zrakovým orgánem dokážeme vstřebat pouze 8 % existujícího světelného spektra. Zbývající 92 % skutečností je našemu zraku bohužel utajeno, navždy uzavřeno. Těch osm procent, kterými dokážeme částečně vnímat naše okolí, musíme zbylou část obrazu vyplňovat vlastním obrazem, o kterém se domníváme, že ten je tou „ zaručeně pravou realitou“. Každou sekundu naše podvědomí uloží do lidského mozku 11 000 vjemů, aniž bychom se o nich něco dozvěděli. Vědomě jsme sami schopni pozorovat/vnímat za vteřinu pouze vjemů devět. Realita, kterou dnes prožíváme je nicotně malá se skutečností, která nás neustále každodenně obklopuje.
Jestliže uvěříme, že naše očekávání jsou často zklamána jen proto, že očekáváme, že budeme zklamání, budeme mít pravdu. Oproti tomu, když budeme věřit v úspěšné zdolání komunikace a prolomení této šifry, tak budeme mít zajisté také pravdu. Záleží už jenom na tom, jakou cestou se pouze vydáme. Je to jen a pouze na nás samotných. Vše je tedy v našich rukách.
CVIČENÍ:
V zásadě existují tři základní pohledy například při cestě do zaměstnání, na úřady apod.:
- vnitřní pohled /kdy se neustále zaobíráme pouze svými starostmi/
- orientační pohled /kterým oči zvedneme a začínáme vnímat cca 10 m až 20 m před sebou naše okolí/
- horizontální pohled /kterým se zahledíme do dáli přibližně 100, 200 i více metrů, naše myšlenky volně plynou, necháme se jimi unášet a případnou pozitivní afirmaci si k tomuto příjemném stavu zvolíme dle vlastního vkusu, uvážení či momentální potřeby/
použitá literatura:
- Marie-France Muller „Jak překonat strach z vystupování na veřejnosti“
- Pierre Franckh „Jak si správně přát“
autor : Mgr. Zdeněk Vikor